Ten má rád tu a tamten zase tuhle aneb Jdi na: Laskajakotram.cz

9 fotografií

Hermie miluje Lysandra, který její city vřele opětuje. Hermie byla ale přislíbena za nevěstu Demetriovi, jehož pro změnu miluje Helena. A zrovna Helena by se tak ráda vdávala. Posedlost vdavkami, ale především láskou, je jedním z hlavních motivů inscenace Sen čarovné noci pražského Národního divadla. Ze zapletené sítě vztahů a intrik podpořených kouzly nadpřirozených bytostí, vstupují do popředí inscenace ony již zmíněně čtyři postavy milenců. Klasický titul režisér Daniel Špinar na scéně propojuje ve třech výrazových rovinách: „Víly a lesní bytosti musí člověk dělat magicky a musí být uvěřitelné, že ty bytosti mají nějaké schopnosti, že to jsou takoví ´lídři´toho lesa. Ty dva páry jsou vlastně pubescenti, kteří utečou, protože láska jim nepřeje ve městě.“

Ze Shakespearova textu se stal podnět pro improvizaciKlíč k úpravě textu a následně i jeho inscenování hledal režisér společně s dramaturgem Milanem Šotkem, v postavách. Nakonec se rozhodli nahlížet celý příběh očima Heleny, říká Milan Šotek: „Největší noční můru tam svým způsobem zažívá postava Heleny, takže nás začala zajímat a nakonec jdeme celou hrou s její postavou, která se na začátku chce děsně vdát a vše je potom nazíráno jejím prizmatem zamilovaného člověka, jehož mysl slovy Shakespeara je plná zvláštních představ, které jsou nad chápání zdravého rozumu. Je to vlastně jakýsi horečnatý sen Heleny, která se touží vdát a trochu se to láme v noční můru, ale všechno dobře v rámci komedie dopadne.“

Sen čarovné noci Williama Shakespeara v pražském Národním divadle |foto:Petr Neubert

Prostor bez řádu dovolí unikat kudykoliv, třeba skokem z trampolínyHlavním tématem zůstává láska ve všech svých podobách, především tedy láska nevypočitatelná, vášnivá a mnohdy doslova zaslepující. Láska ve Snu čarovné noci je ukazována s nadsázkou v neurčitém, možná až surrealistickém světě, pokračuje režisér Daniel Špinar: „My jsme udělali na jevišti měkký povrch, je tam trampolína, je možné utíkat kudykoliv, ten prostor nemá moc zákonitosti ani pravidla, takže je to takový surrealistický prostor v mojí hlavě, takže doufám, že do toho budou chtít proniknout i diváci.“

Autorem scénografie je Henrich Boráros. Jevištní prostor je koncipován tak, aby umožňoval dynamickou akci herců a hereček. K tomu má přispět také trampolína, na které akrobatické figury předvádí především Michal Kern v roli Puka. V inscenaci vystupuje 19 postav. Světu víl a elfů dominují Pavel Batěk jako král Oberon a Pavlína Štorková jako královna Titanie.