Kecy v kleci jedné útěkářky
Únik jako nutnost nebo jako výmluva? Autorka a režisérka inscenace Útěky Dominika Andrašková se k tématu své hry dostala při četbě sociologické publikace o vězení, a také díky četbě vzpomínek francouzské básnířky, zlodějky a prostitutky Albertine Sarrazinové, která strávila ve vězeních nebo nápravných zařízeních osm let svého krátkého, ani ne třicetiletého života. Inscenaci Dominiky Andraškové zkoumající podstatu útěků a skutečné důvody, které nás k nim nutí, uvedlo pražské Divadlo Alfred ve dvoře.
Albertine Sarrazinová na pěti stech stranách své knihy popsala desítky útěků, které se nikdy neuskutečnily. Právě neschopnost realizovat svůj záměr, přejít od planých řečí k činům, inspiroval režisérku Dominiku Andraškovou: „Mně to připadalo jako vhodná metafora pro dnešní dobu, kdy se vyhýbáme jakékoliv konfrontaci s čímkoli a vždy máme záminku, jak z nějaké situace vycouvat nebo proč si něco nepřiznat, proč své problémy neřešit a vlastně vždy utíkáme. To byl motiv, který jsem ve hře rozpracovala.“
Vedle Julie Goetzové v představení Útěky uvidíte Janu Kozubkovou, Danielu Voráčkovou, Miluši Hradskou a Jakuba Gottwalda. Premiéra byla 5. června, reprízu můžete vidět v Divadle Alfred ve dvoře 7. června od 20:00 hodin.
Najít důvody a pohnutky k útěkům, nebo alespoň k jejich plánováníVe vězeňské cele se setkávají tři ženy, přičemž každá z nich se za mříže dostala z jiných důvodů. Jejich touha po útěku je spíše touhou utéct před vlastním nepovedeným životem, před obtížemi, které nedokážou překonat. Ústřední postava Anyk, kterou hraje Julie Goetzová, ztělesňuje básnířku a spisovatelku Albertine Sarrazinovou: „Utíká od svého života, od matky, minulosti, od manžela a z nespokojeného vztahu. Ale když od toho všeho utíká, tak zároveň vždy utíká k nim. Oni jsou tím, co její útěk brzdí a dokud se ona sama nezaství a nekonfrontuje se s tím, tak se jí nepodaří, protože hlavní překážkou útěku nejsou zdi vězení, ale nutnost smířit se s lidmi, kteří ji obklopují.“ I další dvě ženy, jejichž příběhy jsou smyšlené, utíkají před skutečností: „I u nich je podstatná otázka, zda je jednodušší utéct z vězení, anebo opustit zajeté koleje, které si tvoříme pro náš život.“
Herečky zabydlují prázdné jeviště, kde jediným výrazným scénografickým prvkem jsou plující oblaka promítaná na zadní stěnu jako metafora svobody a volnosti: „Plující oblaka na cihlové zdi, to je takový kontrast toho, že máme vizi modré oblohy a krásného světa s modrou oblohou, ale je to jen na zdi, je to falešná vize a představa. Je vždy nutné si představit, co je za tím.“
Nejposlouchanější
-
Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Máj. Geniální báseň Karla Hynka Máchy v jedinečném přednesu Rudolfa Hrušínského
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů









