Hitlerova hlava jako balón s prasečíma očima, andělé a ženy pro bohy. Ironik Paul Klee vystavuje v Paříži
Dílo malíře, grafika a ilustrátora Paula Klee reflektující vývoj moderního umění na počátku 20. století můžete vidět na výstavě v pařížském Centre Pompidou. Z expozice nazvané L'ironie à l'oeuvre je patrný jak umělcův přístup k expresionismu, tak společenský a politický vliv, který měl jako jeden z nejuznávanějších malířů, i když jeho výtvarný projev nelze jednoznačně přiřadit k žádnému výtvarnému slohu.
Retrospektivní výstava čítá na 230 děl rozdělených do sedmi okruhů postihujících nejdůležitější umělecká období Paula Klee. K vidění je tvorba ovlivněná kubismem, Bauhausem, díla vytvořené po nástupu Adolfa Hitlera k moci i v exilu ve švýcarském Bernu. Kurátorka Angela Lampe k její koncepci dodává: „Paul Klee byl umělec velmi plodný. Za svůj život vytvořil tisíce obrazů. Ironie, která je v nich často patrná, vychází z německého romantismu. Ironie a romantismus je něco ojedinělého a vlastně v té době nového. Paul Klee byl sám k sobě a ke svému dílu velice zdrženlivý. Měl velice rád parodii, často si dělal legraci z ostatních umělců nebo i společenských událostí, jako byla například krize ve 30. letech minulého století.“
Zesměšnění vyjádřil umělec explicitně, třeba když namaloval hlavu HitleraU Paula Kleea jde podle kurátorky vždy o velice jemnou záležitost, téměř poetickou: „Jeho pohled je spíš výsměchem, dělá prostě vtipy na ostatní. Hitlerův portrét, který vytvořil z roku 1931, představuje takového, dá se říct, štamgastu. Někoho, kdo v hospodě sedává u stejného stolu a komentuje všechno kolem. Má hlavu kulatou jako balón, knírek a malé úzké oči, které spíš připomínají prase. Je to prostě taková ironie na někoho. Prostě posměch, který je umělci tak vlastní.“
Jako umělce ho nejlépe charakterizuje nezařaditelnostNelze ho přesně připojit k nějakému směru. I když pracoval například s Vasilijem Kandinským, vystavoval s dadaisty i surrealisty. Studoval v Bauhausu, ale stále zůstával mimo hlavní proud. Nebyl součástí žádného hnutí, byl spíš samotář, kultivovaný umělec, velice vzdělaný v hudbě, sečtělý, obdivovatel Goetha a Voltaira. Nebyl expresivním typem člověka. Byl to pozorovatel a myslitel, spíš introvert.
Paul Klee byl během svých studií v Mnichově přítelem Vassilije Kandinského nebo Franze Marca a pohyboval se kolem umělecké skupiny Modrý jezdec. Jeho dílo tak bylo ovlivněné německým expresionismem, ale později i tvorbou Pabla Picassa. Ke konci života Paul Klee trpěl vzácnou nemocí, sklerodermií, které velice ovlivnila jeho tvorbu. „Nemoc mu působila velkou bolest, takže nemohl pořádně držet tužku ani štětec,“ vysvětluje Angela Lampe. „To se odrazilo i v jeho stylu. Na obrazech vidíme jinou kompozici, silné čáry, méně detailů, forma je o hodně rozložitější. Na výstavě představujeme i dvě díla z roku 1940, která vytvořil těsně před smrtí. Jak je patrné působí trochu dětinsky, zároveň ale stéle ironicky.“
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
