Sochař Jan Kovářík je důkladný až obsesivní „statuofilik“ a heretik čistých tvarů

„Jan Kovářík je sochař vycházející z konceptuálního uvažování, říká o uměleckém stylu kurátorka Lucie Šiklová. Pracuje jak s klasickými materiály, tak s materiály na bázi syntetiky, tedy neklasickými a vnímanými spíše jako neušlechtilé. I v případě takzvaně neušlechtilých hmot důsledně usiluje o dokonalý výraz formy. Vtip svých hravých, poetických objektů zakládá na psychologickém působení tvaru a barvy a nezatěžkává přílišným intelektualizmem, obecně hrozícím konceptu.“

Nahlédneme-li do výstavního prostoru, nejdříve zřejmě zaujmou tvary objektů. Ať jsou to hranaté reliéfy nebo samostatně stojící kapkovité objekty, jejich struktura připomíná řetězící se bubliny nebo nabývající, kynoucí těsto. Vše je hladké, oblé a přirozeně lákající k doteku. Sám autor komentuje své objekty: „Nápad může vzniknout třeba při pozorování vody, ale konečný tvar se rodí těžce a doba od prvotního nápadu ke konečné realizaci se může protáhnout třeba až na tři roky.“