Mise Afgánistán: deník „lékaře bez hranic“ se stal vzpomínkou na přátele zemřelé v Kundúzu
„Šebek myslí jako chirurg a píše jako chirurg,“ říká v předmluvě ke knize Mise Afgánistán další z literárně činných „lékařů bez hranic“, Jan Trachta. Své dojmy z dvou výprav do oblasti severního Afgánistánu vydal Tomáš Šebek u příležitosti Velkého knižního čtvrtka v nakladatelství Paseka.
Poprvé vyjel doktor Tomáš Šebek s Lékaři bez hranic v roce 2010 na Haiti, tehdy zasažené ničivým zemětřesením. Své tehdejší zápisky vydal v knize Mise Haiti, není proto divu, že dvojí misi v Afgánistánu opět zachytil v „literární podobě“. „Nejsem literát, jen praktický zapisovatel,“ upozorňuje autor, jeho text není fikcí, nebylo třeba si vymýšlet, protože na poutavý, napínavý i svým způsobem jímavý zážitek stačilo popsat realitu tak, jak se den za dnem odehrála.
Rány střelné i tržné, na snímcích, které knihu Mise Afgánistán doplňují, se jizvy táhnou neuvěřitelně – přes celý hrudník, kolem lebky, „Singer by měl radost,“ komentuje autor s nadhledem fotografii dětské hlavy zašité „od ucha k uchu“. A přece, vyprávění, kterého se čtenáři dostává, poukazuje na běžné potřeby normálních lidí. Samozřejmě, nelze přehlédnout skromné podmínky, chudobu ani utrpení, ale stejnou měrou úsměvy na tvářích rodičů, jimž „lékaři bez hranic“ zachránili dítě. „Nakonec jsou to lidé s každodenními starostmi a potřebami stejnými jako máme my,“ připomíná Tomáš Šebek.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
