Vše pro dítě! Ale jen do chvíle, než začne válka

„Osudy dětí žijících v českých zemích v letech první světové války historiky zatím příliš nezaujaly.“ – Tak zní první věta Úvodu ke knize. Téma naopak vzbudilo zájem tří autorů z Univerzity Pardubice, odborníků na historii každodennosti, otázky genderové, na hospodářské a vojenské dějiny. Vědci se porozhlédli po materiálech, které jsou k dispozici mimo zdejší hranice a zjistili, že: „inspiraci je možné hledat u britských, francouzských, rakouských, německých a italských historiků a historiček, kteří už v 70. letech minulého století začali nahlížet první světovou válku pohledem feministického dějepisectví a pojali ji jako etapu mimořádně zranitelného a zraňovaného ženství a mateřství; do svého zorného pole zahrnuli i válečné dětství.“

Obrněni výbavou dávno prověřených badatelských směrů se tedy i čeští akademici vypravili na „pole válečná“, aby zjistili, jakým způsobem je prožívaly děti, jedna ze skupin, které jsou v podobně konfliktních situacích téměř automaticky brány coby pověstné třísky v poměru světového rozměru lesa politických, státních, válečných, případně diplomatických rozhodování a řešení.

Jaký byl život v českých zemích během první světové války?Samozřejmě se dozvíme, že v čtyřleté válečné kakofonii se obtížně naplňovala idea pravidelného, ba povinného vzdělávání: „Vojáci, ubytovaní ve třídách a kabinetech, před dětmi, které se učily na chodbách, kouřili a obhrouble vtipkovali. … Pokud byly školní budovy ještě během války k účelům vyučování vráceny, byly zpravidla špinavé, někdy zahmyzené a poškozené…“

Také zdravotní a sociálně péče nutně převážily do limitů nedostatečnosti, fronty na příděl mléka, váleční sirotci, podvýživa, ale také charita, spolky nebo dobročinnost jsou pojmy, které v takto vymknutých časech nabývají na významu. V knize se ale třeba také dozvíme, že právě válečná zkušenost podnítila vznik instituce, jakou je ministerstvo sociální péče, pro české země založené k 1. lednu 1917.

Rozvrácená doba přinesla nová slova, například „fronta na něco“Že funkční věci i zažitý řád první světová válka ze základů vyvrátila, bylo zřejmé a kniha věnovaná válečnému dětství tuto informaci potvrzuje. Že k novým pojmům, mezi nimiž nejvýraznější je „fronta na něco“ se jaksi totálněji potvrzují spojení jako váleční sirotci, děti internované, uprchlíci či vězni – to je třeba opakovat, byť jde o známé trauma – kniha sledující výhradně nit vinutou raným životním obdobím ho zdůrazní. Z témat, jimž se dílo věnuje, jmenujme ve výčtu kapitol například: Slasti, strasti, traumata: dětská válečná každodennost nebo Děti jako válečná pracovní síla. Ke dvěma stům stranám textů přidali autoři skoro 800 poznámek. Že jde o počin fundovaný a podnětný vyplývá i z toho.

Válka je vždy a všude krokem zpětJedna - logická a pochopitelná – okolnost kvalitu publikace dobře ilustruje: Autoři samozřejmě zaznamenali tzv. širší kontext. Péči a pozornost, kterou věnoval stát dítěti, sledujeme možná od 18. století, jak ji prosazoval habsburský „osvícenský absolutismus“ a jeho výdobytky jsou tu predikovány jako pozitiva v oblasti porodnictví i následné péče. To vše válka smetla a vývojové kvalitativní kódy nastavila do minusových hodnot. Z pohledu dětí je tato okolnost evidentní. Z pohledu čtenáře je publikace psaná přístupnou vyprávěcí formou příspěvkem neobvyklým, možná překvapivým. O to více vítaným a ke studiu i laickému čtení doporučení hodným.