Sobecký pláč lidské duše nad zmarněným životem
Premiéru hry izraelského autora Chanocha Levina uvádí pod názvem Strasti života 12. března Nová scéna Národního divadla. Komorní hru o existenciální krizi a bilancování na sklonku života nastudoval slovenský režisér Eduard Kudláč.
Ačkoli jde v případě Chanocha Levina o jednoho z nejuznávanějších současných dramatiků, jeho díla nejsou českým divákům příliš známa. Poprvé se mohli seznámit s jeho dramatem Krum, které před dvěma roky uvedlo pražské Divadlo na Vinohradech pod názvem Nesnesitelné svatby. Strasti života jsou tak druhým uvedením Levinova díla.
Obsah inscenaceJe hluboká noc. Jona, muž na sklonku středního věku, se vzbudí s palčivým pocitem, že jeho život končí. Probudí svou ženu Levivu, aby jí sdělil, že ji opouští. Dialog, který se rozvine – dialog plný proseb, lamentací, výmluv, vydírání, výhrůžek a urážek – je děsivý a směšný zároveň. I proto, že ho všichni známe a v té či oné podobě jsme ho už mnohokrát prožili. Nezáleží, jestli se jedná o rozhovor muže se ženou, rodiče s potomkem, hříšníka s Bohem…
V inscenaci se představí Jiří Štěpnička, Jana Boušková a Alois Švehlík. Hudbu složil Martin Burlas, scénu a kostýmy navrhla Eva Rácová Kudláčová, pod dramaturgií je podepsána Iva Klestilová.
Sobecká postava vysává i herce, který ji ztvárňujeHořkost, zlobu, zášť, sebelítost, vztek. To vše prožívá stárnoucí Jona, který jedné noci zjistí, že jeho život nestál za nic. A dokonce ví, kdo za to všechno může - jeho oddaná žena Leviva, kterou chce nyní opustit. Jiří Štěpnička postavu, kterou ztvárnil, charakterizuje jako velkého sobce bez schopnosti empatie, který se jen snaží své problémy svést na někoho jiného.
Čtyři týdny čtení a rozprav, pak teprve zkoušeníPříprava inscenace byla velmi náročná, ale slovenský režisér Eduard Kudláč si ji přesto užíval: „Ta práce byla samozřejmě velmi příjemná, už proto, že oba protagonisté jsou k rolím velmi dobře disponovaní.“ Pojetí inscenace objasňuje režisér Kudláč jako „archeologii vztahu“, z níž se odkrývá jedna vrstva po druhé.
Tři postavy v existenciální kriziExistenciální dialog mezi manželi se odehrává v jakési visuté krychli nad jevištěm. Přední stěny tvoří igelitový závěs, po jehož rozhrnutí se ocitáme v intimním prostoru ošuntělé ložnice. Text netvoří jen rozhovor postav, ale i jejich hlasité úvahy. Chanoch Levin ve Strastech života ironizuje postavení ženy v ortodoxní židovské komunitě. V české inscenaci se ale tvůrci podle slov režiséra Eduarda Kudláče dotýkají významů mnohem širších a všeplatných.
Třetí postavou, kterou sužují podobné myšlenky jako Jonu, je společný známý obou manželů Gunkel, kterého hraje Alois Švehlík. Na rozdíl od Jony nemá od koho odejít a na koho svést vinu za svůj zpackaný život. Některé myšlenky, kterými se všichni zúčastnění zaobírají, v inscenaci zaznějí i ve zhudebněné podobě.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna