Dokonalé štěstí: revoluce, lidstvo, naděje a věčnost

Kultovní představení francouzské autorky a režisérky Ariane Mnouchkinové se objeví na jevišti pražského Národního divadla. Českou verzi nastudoval režisér Vladimír Morávek, který se rozhodl touto inscenací připomenout nejen klíčové okamžiky francouzské revoluce z roku 1789, ale i naší sametové revoluce, jejíž 25. výročí si letos připomínáme.

Slavné představení i připomínka V představení vystupují kromě členů Činohry Národního divadla také někteří herci brněnského divadla Husa na provázku. Právě tato studiová scéna sehrála klíčovou roli v listopadu 1989 a v letech předchozích patřila, tehdy ještě jako Divadlo na provázku, k oázám naděje a svobody.

Marseillasa, ale také Modlitba pro Martu nebo píseň All you need is love od Beatles. Tyto a mnohé další hudební motivy představení nabízí. Monumentální fresku nejen o francouzské revoluci tvoří pestrá škála zvukových i vizuálních obrazů. Inscenace vychází z textu 1789 autorky a režisérky Ariane Mnouchkinové, jejíž představení v Théâtre du Soleil se zapsalo do dějin světového divadla.

Všichni ho znali, ale nikdo nevidělDostat se k původnímu scénáři, jak líčí režisér Vladimír Morávek, nebylo vůbec jednoduché: „Ona je legendární, učili jsme se o ní. Ale když jsem se začal připravovat na představení, tak jsem zjistil, že všichni o tom sice četli, ale nikdo to nemohl dohledat.“ Ani režisérka nedala souhlas k zveřejnění své verze, „a pak se stal zázrak,“ pokračuje Vladimír Michálek, „našel jsem to v archivu. Ale je to tajné, ani nikdo netuší, jak se to tam dostalo.“

Najít nový pohled na zásadní díloProč padla volba právě na text Mnouchkinové, vysvětluje dramaturgyně Marta Ljubková: „Je to inscenace patřící ke klíčovým, co se moderního divadla týče. Vždy je vzrušující vzít podobnou ikonu a podívat se na ni nově. Ostatně, stačí si poslední číslovku obrátit a dostanete datum, které se také jedné revoluce týká. A my se snažíme to letošní výročí roku 1989 připomínat.“

Dokonalé štěstí aneb 1789 |foto: Národní divadlo, Martin Špelda

Najít smysl revoluceDramaturg martin Urban dodává: „Scénář představení jsme převzali kvůli tomu, že se jedná o jakousi anatomii revoluce, jako základní revoluce, která změnila Evropu a svět a pohled na člověka – ať už dopadla jakkoliv. Volba titulu byla jasně daná 225. výročím francouzské revoluce, ale tam se otvírala možnost, s níž to režisér přijímal, vyslovit se k revolucím jako takovým, k revoluci jako fenoménu, v obecnějším smyslu.

Hledání tématuTématem představení je podle Vladimíra Morávka „my a věčnost“: „my a cosi, co přesahuje náš dennodenní rozměr. Třicet lidí vášnivě dva měsíce přemýšlelo o naději, o sociální spravedlnosti, o tom, co je údělem člověka, který chce dobro, přitom všude kolem sebe vidí křivdu.“

Hudba, slova a zvuky spjaté s revolučním děním neopustí diváky ani o přestávce. Ve foyer potkáte bubnující tambory, z reproduktorů zní hudba i dokumentární záznamy z listopadu 1989. K revolučním mezníkům světových dějin odkazují i vizuální obrazy a fotografie, které se v závěru promítají na oponu. Představení věnovali tvůrci českému národu, že v touze po štěstí uměl neprolít krev.