„Když uvidím srnu, tak její křehkost a krása mi vyrazí dech“

Dvaapadesátiletý malíř Tomáš Císařovský patří ke generaci, která vstupovala na českou výtvarnou scénu ve druhé polovině osmdesátých let. Jeho povětšinou figurální tvorba se odvíjí v tematických cyklech. K nejznámějším patří raný cyklus Z deníku dědy legionáře, Naty, přepni to!, série portrétů současné české šlechty Bez koní či Prázdniny v Čechách.

Vydechnout a zatajitObčas se pouští také do krajiny a do obrazů se dostávají jeho zážitky z cest. Pod názvem Zatajený dech představuje Tomáš Císařovský svůj zcela nový cyklus, jehož hlavními postavami jsou tentokrát zvířata - srny a jeleni - jimž na některých obrazech sekunduje i lidská figura.

Rozdýchat zatajený dechTomáš Císařovský maluje na surové, nešepsované plátno. Práce je to obtížná, náročná natolik, že umělec při soustředění občas natolik tají dech, že se ocitá až na hranici života. „Když pokazíte siluetu na tomhle surovém plátně,“ dodává umělec, „tak je to malér, a tak velmi často zatajuji dech.“

Dýchat jinakNový cyklus obrazů Tomáše Císařovského je věnovaný zvěři. „Neznám krásnější bytosti na našem území, než jsou srny,“ dodává, „to jsou nejkrásnější živé bytosti, které mezi námi žijí. A jediné štěstí je, že některé ženy jsou také srny – to mě vyvazuje z melancholie. Ale když uvidím srnu, tak také zatajím dech, je to setkání s neuvěřitelnou nádherou a křehkostí.“