„Chtějte zápašné páteřní napřáhlo a vyorejte s ním deku!“

Povídky Petra Hrbáče jsou vyšinuté, a to hned několika směry či způsoby. Pro jeho pojetí nevystačíme se slovem „podivný“ a „podivín“, které nabízí Norbert Holub v anotaci na chlopni obálky. Obsah je vskutku vychýlený, ovšem ne ve smyslu medicínské diagnózy. Ale Hrbáčovy postavy nejsou „obyčejné“ figurky zabydlující svérázný svět poněkud melancholickou poetikou své psychické odlišnosti a radostného bláznovství.

Hledat pro ně vzorec nebo vzor není tak obtížnéSměle se vyhýbá Skylle i Charybdě surrealismu i postmoderny, a pokud bychom chtěli jmenovité příklady, snad by to byl Boris Vian či zakladatel patafyziky Alfred Jarry. V českém prostoru něco podobného zazní u Ladislava Klímy, případně Jana Křesadla. Ale podobně jako žádný ze jmenovaných nesnese šablonu, ani Petra Hrbáče nelze jednoduše vyměřit s příložníkem nebo šuplerou.

Samozřejmě, že tyhle povídky nejsou určené pro jednorázové čtení Cesta od začátku ke konci, přes devětadvacet různě rozměrných příběhů čtenáře rychle uondá, unaví přehršlí výmyků balancujících za hranou reality. Zpočátku to bude nadšení, jaké zažívá antivkista v povídce Etnograf krouhal: „Na starožitníkově obličeji se objevila radostná, ne, starožitníkův obličej posedla radostná, ne, vetešníkovým obličejem se přehnala radostná grimasa.“ Ale celek je poskládán z kousků pro osvěžení, přičemž jistě nelze se osvěžovat permanentně, bez dvou, na dvou stech stranách. Být ostražitý a nepromeškat okamžik, v němž se běžnost prosmekne do jiné dimenze. Jako se stalo Jizvičkovi v povídce Sníh, procházejícímu skrze namodralou pavučinu do Indie.Jinde je vyprávění neskrývaně pouze jazykovým sršením, kupříkladu V hotelu, kde se opakuje doporučení: „Chtějte zápašné páteřní napřáhlo a vyorejte s ním deku!“

Je třeba se připravit na opulentní hostinuJe to jazykové ržání, víření, jiskření – hle, příklad z povídky Bín se čertí: „Tu někdo zvoní a Bín, který již pochrupoval, se nanovo rozlítil: „´Stará! Kdo je to? To jsi nezaplatila pohledávky skalicovým holubářům a zelenoskelnému dítěti?´ Vstupuje vážný hrboun, chm, palák, dutoprut, ba i staromandle.“ Najdeme ovšem i průzračnější příklady obdivu k libozvuku: křeslo je „příjemně otylé“, ekonomika „bublinová“, ve vzduchu poletují „hvězdokupy světélkujících brouků“. Jsou tu bylinkáři, hudebníci i příslušníci japonské tajné služby. Pravověrné předměty a okolnosti, například: „úsek mezi Lipnicí a Humpolcem, kde lze putovat lesem dosti jednotvárným, v němž potká člověk nejvýše červený náprstník nebo konopici ozdobnou – se v mžiku přeskupí do nesmyslu, jak vidno v pokračování citované věty: „Je to čišící les, ve kterém staré panny občas bloudí namazány muším sádlem.“

Povídky Petra Hrbáče jsou jako bonbony Původce má k jejich výrobě originální recept, stylový, jeho korpus už někdo vyzkoušel, ale zdobení, nápaditost výbavy, kombinace aditiv, jimiž nešetří, ale používá ku prospěchu a obohacení konzistence vůně i chuti – to vše je v režii autora. Ochutnávka je lákavá a při obezřetné konzumaci jistě i duševnímu zdraví prospěšná.