Existenciální reflexe války v obrazech Maria Lattese

Mario Lattes se narodil v roce 1923 v Turíně, kde také v roce 2001 zemřel. V padesátých letech uskutečnil řadu výstav v Turíně, Římě, Miláně a ve Florencii, a také se zúčastnil dvou Bienále v Benátkách. Vydal zároveň celou řadu románů, například L’incendio del Regio (Požár Královského divadla), 1976; L’amore è niente (Láska není nic), 1985; posmrtně Il castello d’acqua (Vodní hrad), 2004.

Významná osobnost poválečné italské kulturyPatřil ke generaci, která vycházela z dvacetileté izolace od evropského kontextu způsobené válečným konfliktem a totalitní fašistickou diktaturou vládnoucí v zemi. „Je význačný právě tím,“ zdůrazňuje Andrej Ballardini, italský člen S.V.U. Mánes, „že napomohl vyvést zemi z izolace a otevřít vnímání novým proudům.

Mario Lattes pocházel z významné turínské židovské rodiny provozující nakladatelský dům. Silmé humanistické založení rodiny bylo v naprostém rozporu s fašistickým režimem. V roce 1943 utekl Mario Lattes z okupované severní části Itálie, přidal se ke spojeneckým vojskům jako tlumočník. Vzpomínky na toto období zpracoval hned po skončení války literárně. „Ale byl v něm také silný instinkt malířský,“ upřesňuje Andrej Ballardini, „po figurálních počátcích se začal plně věnovat malířství a grafice.“

Jeho styl připomíná expresionismus, přičemž je zřejmé, že zde umělec zpracovává hluboké a dramatické poznatky. „Jsou to jakési poznámky z reality války,“ potvrzuje Ballardini, „neboť ta velmi otřásla jeho jistotami. On se prostřednictvím tvorby ujišťuje o své existenci.“