Esej o tragédii a příběh o zapovězené lásce

Hned na druhém místě ve svém Poděkování v závěru knihy vyjadřuje Elizabeth LaBanová vděk svému středoškolskému učiteli, který studentům maturitního ročníku, do něhož patřila, zadal úkol – napsat esej o tragédii. To byl natolik silný zážitek, že stejné téma dostávají středoškoláci v její knížce. Škoda jen, že se nedozvíme nejen, o čem psala před lety sama autorka, ale i v životech literárních hrdinů zůstane pojem jen atraktivním titulkem.

Kde brát inspiraciMožná v době studií Elizabeth LaBanové se tradoval smutný příběh studenta, který se nevhodně zamiloval a svoji situaci ne právě zdařile řešil. Anebo to byla prostě obecně známá historka z okolí, znovu a znovu připomínaná. Konec konců, studenti mohli čerpat z nabytých znalostí, protože tragédie jistě patřila k žánrům jejich literárního studia.

Shakespeare – osvědčený vzorTady se konotace ubírají nejpřiléhavěji, vždyť ikonou, které LaBanová vděk do svého závěru sice nevepsala, ale jejíž vzor je zřejmý, je anglický dramatik, výsostný tragéd i komediální umělec. Ostatně i jednoho z vypravěčů pojmenovala spisovatelka explicitně: Tim Macbeth.

První láska ve dvojím vydáníSamotný příběh je jednoduchý: Duncan, mladík v maturitním věku, přichází na kolej své školy a v pokoji zjistí, že dle školního zvyku, jeho předchůdce mu zanechal „dárek“. Tím jsou cédéčka s nahranou zpovědí, s vyprávěním o tom, co se Timovi v minulém roce skutečně přihodilo. Čtenář se dostává do smyčky vyprávění – jednu linii vede Tim, druhou Duncan. Oba prožívají to, co odpovídá jejich sedmnácti letům – školní úsilí závěrečného ročníku, k němuž patří zmíněný esej, ale také neoblomné nutkání první lásky, k dobru řečeno, v podobě niterné, cudné.

Tim potkal Vanessu, Duncan zase Daisy. Jenže ten loňský, Timův vztah nedopadl dobře. Tragédií byla nešťastná událost jedné zimní noci, která mladé lidi stála téměř život a poznamenela je nejen „na duši“. Duncan s Daisy nekopírují spolužáky, svoji love story prožívají – dalo by se říci – poučeně, jsou opatrnější a v rozměru knihy dochází ke šťastnému konci.

Kniha i pro ty, kteří do školy nechodíLaBanové kniha může bavit čtenáře věku podobného hrdinům jejího příběhu. Možná jim bude děj připadat poněkud průhledný, okolnosti, přes trpké zážitky, nikterak vzrušivé, konstrukce, která příliš snadno zapadá do zvolených obrysů. To stejné ale naopak může ocenit někdo, kdo se školnímu věku vzdálil. Příkladnost, s níž ladí autorka tóny klasického dramatu nevinnosti první lásky, tragiky zrady a nenapravitelnosti, pokud se čisté vztahy posunou, zapřou, má schopnost okouzlit, podmanit si čtenáře a dát za pravdu tvrzení, že v jednoduchosti je půvab.