Neračte přehlédnuti! Ve sbírkách Českého muzea hudby najdete orchestrion

Na přelomu 19. a 20. století se staly módním hitem orchestriony a za první republiky býval orchestrion snad v každé hospodě. Jejich břeskný zvuk musel nahradit kapelu a přehlušit i hospodský rámus, aby hosté hudbu slyšeli a mohli v lokále tančit.

Celý orchestr v jedné skříniHrací skříň orchestrionu bývala sama o sobě uměleckým dílem, obvykle více či méně zdobená vyřezávanými detaily s různými ozdobami či nástavbami, např. přídavnými činely a jinými nástroji. Skladby, kterých bývalo 5-10 jsou zapsány na velkém dřevěném válci, a to pomocí malých železných kolíčků. Když válec rotoval, byly to právě ony, kdo nástrojům ukrytým v útrobách orchestrionu dávaly podnět k akci. „Válec se otáčí,“ vysvětluje kurátor Peter Balog, „a ty kolíčky rotují, při čemž nadzvedávají jednotlivé části toho mechanismu – jeden kolíček nadzvedne takovou páčku, a když ji pustí, tak uslyšíme zvuk některého z nástrojů – piano, bubínek, činel a další.“

Orchestrion Jan Štycha, Mnichovice |foto: České muzeum hudby

České orchestriony hrály až v AmericeNa vzniku jednoho nástroje obvykle pracovala celá dílna, v Čechách jich bylo začátkem minulého století několik. Podle Petera Baloga se české orchestriony vyvážely dokonce až do Ameriky: „V českých zemích se nástroje vyráběly zejména na severu, v Chrastavě působila asi nejvýznamnější z firem, rodiny Riemerů, výrobců flašinetů, hudebních automatů (orchestrionů) a varhan.

Orchestriony nahradily gramofonyDalším typem jsou pouťové orchestriony, které byly mnohem větší a fungovaly na pneumatickém systému. Ty používaly zejména píšťaly a různé flétny. Do nich se buď klikou vháněl vzduch, nebo později byly opatřeny motorovým kolem. Místo válce v nich byl perforovaný kartonový pás, který vpouštěl vzduch do jednotlivých píšťal. Zájem o orchestriony opadl až kolem roku 1930, kdy je nahradily fonografy a gramofony a později s rozšířením elektřiny i další technické novinky.

Pouťový orchestrion Gebrüder Bruder, Waldkirch, 2. polovina 19. století |foto: České muzeum hudby

Orchestrion s podpisem: „Jan Štycha Mnichovice u Prahy“Není známo, zda nápis na čele klavírového orchestrionu označuje výrobce, prodejce nebo jenom výrobce některého z dílů. U výroby orchestrionů bylo běžné, že skříň udělal jeden a válec zase jiný řemeslník. Tento válec nese 6 krátkých písní. „Válec vlastně funguje jako notový zápis, ovšem jeho příprava v takovéto formě bylo velké umění.“ Klavírní jednotka má 20 tónů a mandolínový efekt 15 tónů. Válec ještě ovládá malý bubínek, činel a triangl. Spouští se vhozením mince.