Úpěnlivé volání tiché poezie Marie Noël

Překladatel, spisovatel a básník Otto František Babler prý kdysi uvedl, že mezi ženami, katolickými básnířkami, jsou dvě vůdčí postavy: Marie Noël a Suzanne Renaudová. Osud obou žen se specifickým způsobem prolnul s místem na jihozápadním okraji Českomoravské vysočiny. Suzanne Renaudová přesídlila do Petrkova za svým manželem, Bohuslavem Reynkem. Prostředí i rodině obětovala eleganci francouzského domova i vlastní básnickou inspiraci. Také Marie Noël mnohé popřela kvůli měšťanskému rodinnému prostředí, z něhož pocházela.

„Schovala jsem se a mlčela“Do básní Marie Noël se otiskuje tíseň, pochybnosti, víra i mystika, poezie se pro ni stala útočištěm, místem duchovní intimity i odvahy, kterou jistě potřebovala k psaní i k tomu, aby v úvodu k souboru básní z let 1922-1939, který v originále vyšel roku 1947, varovala: „Jak jen všem těm, kteří mne považovali za věřící, jistější než jsem zrovna byla a tolik mne obklopovali zářivými iluzemi, že už jsem se nemohla zbavit svatozáře pobožné básnířky, kterou mi přisoudili, jak jen jim bez rizika odhalit pravdu o sobě? Bála jsem se, že jim způsobím bolest. Schovala jsem se tedy a mlčela.“

Drama ukryté pod hladinouRytmus zpěvu, žalozpěvu, úpění, opravdu lkaní, je pro poezii Marie Noël určující. Inspirace chórovým zpěvem i jednoduchým lidovým baladickým taktem jsou evidentní. Jako by se do básní prolnula pradávná zkušenost ženy v postavení podřízeném zavedeným společenským zvyklostem. Nechtěla se proti nim bouřit, a tak zůstala úpěnlivost trpělivosti, sycená smutkem nad smrtí malého bratra, k níž došlo ve vánoční době (podle čehož si také zvolila svůj pseudonym).

Marie Noël, pomník v rodném Auxerre |foto: celebpictu.com

Odvaha vyslovená básníPoezie Marie Noël je intenzivně niterná. Největší odvahu musela básnířka prokázat, jestliže byla vůbec ochotná ji zveřejnit – své pochyby, prožitky marnosti, vzdory a vzpoury. Ve formě jednoduchého ornamentu se skrývají zásadní otázky přesahující osamělé bytí, proto je vzrušující, nadějná a napínavá. Proto je dobré ji především dnes číst, i za cenu, že ne zcela všechno budeme vnímat v zamýšlené plnosti.