Návrhář inspirovaný Londýnem předvádí extravagantní modely

Netušil jsem, že se zajímáte také o módu?Já také ne. Ale teď vážně. Musím se přiznat, že jsem uvažoval, zda mám tuto výstavu v Barbicanu vůbec navštívit, protože svět módy, různých módních přehlídek atd. je mi opravdu cizí. Ale nakonec ve mně zvítězila zvědavost, zájem o to, jak je výstava pojata. A také zkušenost, protože s podobnými pocity jsem šel někdy před dvanácti lety na výstavu, jíž uměleckoprůmyslové Muzeum Viktorie a Alberta vzdalo poctu tvorbě italského módního návrháře Gianniho Versaceho. A byl jsem příjemně překvapen, protože to byla velmi zajímavá výstava. A ve stejném roce uspořádala retrospektivní výstavu módního návrháře Giorgia Armaniho londýnská Royal Academy of Arts. Pro nejstarší britskou společnost svého druhu byla výstava módy jistým průlomem do jejich staletých tradic. Ale proč ne? Vždyť módní návrhářství je také umění. A do třetice bych jmenoval vynikající výstavu v Muzeu Designu, které v roce 2003 připravilo první představení krále bot Manolo Blahnika, jehož otec byl Čech. Ta výstava nebyla jen o botách, ale také o jeho skicách, o jeho úžasných kresbách, které jsou podle mne samostatnými výtvarnými díly.

Jsou výtvarné návrhy také na současné výstavě v Barbicanu?Jsou, ale bohužel v menšině. Gaultierovy návrhy, tedy mám na mysli skici, nejsou zastoupeny takovou měrou, jako to bylo na zmíněné výstavě Manolo Blahnika. Jsou tu především desítky figurín, na nichž jsou předvedeny nejrůznější extravagantní modely, především dámské. Je tu, a to hned v úvodní části výstavy v přízemí, takové přehlídkové molo, na němž se figuríny pohybují jako modelky. Takže tu máme jakousi neživou módní přehlídku.

Proč se výtvarná galerie Barbicanu rozhodla představit právě módní svět Jean Paula Gaultiera?Ono to vlastně zapadá to takové velké rozkřičenosti Barbican Art Gallery, která se v posledních zhruba deseti letech zaměřuje na umění 20. století. A ta škála je opravdu široká, od fotografických výstav, k nimž například patřila před pár lety expozice snímků legendárního Roberta Capy, až po výstavu zaměřenou na Pop Art, o níž jsem tu mluvil loni v prosinci. Nejstarší výtvarné umění, které se v Barbicanu představilo, byl britský impresionismus, ale to bylo již před dvaceti nebo jedenadvaceti lety. A ještě připomenu, že současná výstava Svět módy Paula Gaultiera, je výstavou putovní. Svou premiéru měla v roce 2011, vlastně tuto retrospektivu připravili k šedesátým Gaultierovým narozeninám, které oslavil loni. Londýn je osmou zastávkou této expozice, kterou zatím zhlédlo na milión návštěvníků. A pro samotného návrháře, který je samoukem, nemá žádné formální výtvarné vzdělání, je zastávkou, myslím, velmi milou, protože říká, že „ve svých návrzích jej Londýn často inspiruje“. A Gaultier, pařížský rodák, dodává, že „v Londýně je více doma než v Paříži“.

Co nejvíce zaujme na výstavě její návštěvníky?Pravděpodobně návrhy pro zpěvačku Madonnu v čele s kónickou podprsenkou a korzetem. Dále sál nazvaný Punkový kankán, tady máme právě jednu z londýnských inspirací. Také tu jsou fotografie Gaultierových modelů, které pořídili různí věhlasní fotografové včetně Cindy Sherman nebo také Andyho Warhola. A zřejmě zaujme i loutka nebo maska Jeana Paula Gaultiera pro britskou televizní sérii Spitting Image, u nás známou jako Gumáci.