Propojit se tancem, hip hopem, akrobacií a herectvím můžete s Clémentem Dazinem

Deformace času a jeho vnímání, technika slow-motion či naopak radikální zrychlení pohybu, práce s žonglovacími míčky a trajektorií jejich pohybu - to jsou jen některé z technik, jejichž základy si mohli vyzkoušet účastníci workshopu s Clémentem Dazinem.

Zpomalit svůj pohybMezi účastníky jsou amatéři i profesionálové, Češi i zahraniční studenti. Rozdíly ve zručnosti jsou mezi nimi obrovské, není tedy jednoduché uspokojit všechna očekávání. Přesto slyším jen samé pozitivní ohlasy: „Bylo to velmi zajímavé, nepodobá se to ničemu, co jsem dosud dělala. Technická stránka mi nejdřív dělala trochu problémy, žonglovat se dvěma míčky, pak se třemi, ale postupem času člověk dosáhne určité zručnosti. Velmi se mi líbila technika zpomaleného pohybu, to jak člověk pracuje s hlavou, vnímá pohyby hrudníku, váhu na chodidlech… Ano bylo to velmi zajímavé.“

Podobně hovoří i ostatní studenti z chicagské divadelní školy, kteří jsou v Praze na studijním pobytu. Mezi Čechy jsou i lidé zcela odlišných oborů, například zaměstnanec obchodní firmy, pro kterého je žonglování jen koníčkem, který ve své kariéře nejspíš nikdy nevyužije. Ale jsou tu i profesionální žongléři jako třeba Václav Jelínek z Bratří v tricku.

Analýza pohybuDůležitým prvkem v pohybovém rejstříku Clémenta Dazina je technika slow-motion, tedy zpomaleného pohybu. O ní on sám sděluje: „Máme obrovskou škálu možností, jakou rychlostí se pohybovat. Můžeme být velmi rychlí, ale také velmi pomalí. Nicméně v běžném životě využíváme asi jen dvacet procent toho, co můžeme. Proto si myslím, že je dobré si vyzkoušet i ty extrémní polohy, třeba si pak uvědomíme, že se můžeme pohybovat jinak, pomaleji. Když využívám pomalý pohyb ve svém představení, je to i proto, abych mluvil o stáří. Staří lidé se pohybují pomalu a v jejich pohybu je zároveň větší preciznost, protože si nemůžou dovolit plýtvat energií a vědí přesně, kolik jí můžou do každého pohybu vložit. To byl také jeden z důvodů, proč jsem pomalý pohyb využil v tomto představení.“

Míčky mě učí pohybuClémenta Dazina zajímá především emotivní žonglování, tedy nejen obratnost a virtuozita pohybu, ale spojení této cirkusové disciplíny s nějakým příběhem, poselstvím, prožitkem. Jeho doménou je spojení tance a žonglování, prolínání trajektorií pohybu těla a míčků: „Tělo může v prostoru nakreslit obraz a totéž může udělat i trajektorie míčku. Když míček vyhodím, vím předem, kudy povede jeho dráha, co ve vzduchu nakreslí. A do toho můžu vstoupit svým tělem, můžu třeba druhou rukou tu dráhu přerušit nebo do té linie, kterou míček načrtne, vsunout hlavu. Můžu ty míčky následovat, nebo jim dávat určité impulzy, je to vzájemné, buď já je někam nasměruji, nebo naopak ony určí, že mám jít jiným směrem.“

Prožitek blízké smrtiPředstavení Bruit de Couloir, se kterým Clément Dazin přijel do České republiky, je inspirováno fenoménem prožitku blízké smrti. Oním okamžikem, do kterého se člověku promítne celý jeho život: „Chtěl jsem mluvit o životě a smrti, vyprávět o různých okamžicích našeho života, ale zpřeházeně, jako by to byly krátké filmové záběry, v nichž se prolínají obrazy z mládí, stáří i smrti bez jakékoli časové posloupnosti. Konec pro mě není jasně daný, každý si do něho může promítnout svoji vizi smrti. Nikdy se nedozvíme, co je potom, budeme to vědět, až v okamžiku naší smrti. I tato otázka je pro mě důležitá. Všichni víme, že zemřeme, ale co bude pak, to se neví.“