Polští autoři v časopise Světová literatura nyní pod drobnohledem

19. březen 2014

Čtyřicet let, mezi lety 1956 a 1996 vycházel časopis Světová literatura. V době svého vzniku byl unikátní platformou pro zveřejnění a seznámení českého čtenáře s literární tvorbou, která vznikala v zahraničí. Uvedení polské literatury do českého povědomí skrze tento časopis prozkoumal Petr Poslední.

Revue zahraničních literatur, dvouměsíčník Světová literatura v letech 1956 až 1996, vydávalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (od roku 1961 Státní nakladatelství krásné literatury a umění, od roku 1966 Odeon). Prvním šéfredaktorem periodika pro překladovou literaturu byl Jan Řezáč (1956–1961), poslední šéfredaktorkou až do zániku revue byla Anna Kareninová–Fureková (1991–1996). Časopis soustavně, i když s pochopitelně dobově odstíněnými prioritami, představoval jednotlivé národní literatury podle autorů, skupin i žánrů.

Obraz polské literatury v revue Světová literatura během let její existence představuje v knize Taktika přepisu, s podtitulem, Polští autoři v časopise Světová literatura, editor svazku, polonista a docent Katedry literární vědy a slavistiky Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, Petr Poslední: „Nesnažíme se nastínit novou teorii. Pouze pozorně čteme časopisecké příspěvky, posuzujeme kompozici jednotlivých čísel nebo ročníků, zamýšlíme se nad významovými a stylistickými posuny původních děl v českém prostředí.“

Revize dějin polské literatury

O smyslu a kvalitě výběru editor dodává: „Po ruské, nebo řekněme, sovětské literatuře, polští autoři byli nejpřekládanější. Bylo to více než dvě stě autorských jmen, která Světová literatura během čtyřiceti let své existence, prezentovala. V tom tedy byla nepochybná zásluha překladatelů a editorů. Problém byl v tom, že někdy docházelo k takovým posunům významů, že pak, v těch komentářích samozřejmě, posunuly faktickou úlohu autorů nebo skupin v dějinách polské literatury. Velký dluh pořád máme například vůči skupině Skamander, kterou Jan Pilař představoval jako výsostně avantgardní skupinu, kterou kritika velmi chválila. Ale ono to tak vůbec nebylo! Takže tady zůstává zatím dluh a výzva pro mladé studenty polonistiky a překladatelství.“

V jaké míře byla českým čtenářům zprostředkována polská literatura v časopise Světová literatura mezi lety 1956 a 1996, se pokusil v knize nazvané Taktika přepisu zjistit editor svazku, polonista a docent Katedry literární vědy a slavistiky Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, Petr Poslední. Knihu vydalo nakladatelství Pavel Mervart.

autoři: Milena M. Marešová , Karel Kratochvíl
Spustit audio