Dvojník. Vychází nejrozsáhlejší soubor Dostojevského povídek.

Při vyslovení jména Fjodora Michajloviče Dostojevského se vybaví zásadní část ruské literární klasiky, těžký lidský osud spisovatele a vážná témata, který se v rozsáhlých románech dotýkal. Jako by to byly spojité nádoby – Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé ze sedmi dětí. Rozhodl se pro literární dráhu a sympatizoval se skupinou utopických socialistů, kteří vystupovali proti caru Mikuláši I.

V roce 1849 byl odsouzen vojenským soudem k trestu smrti a těsně před popravou mu byl trest změněn na nucené práce na Sibiři. To byl nepochybně zážitek, který mu v románové tvorbě umožnil vcítit se do vnímání lidí podobně postižených – odvržených na okraj, těch, kterým neradno věřit, ztraceným duším. Názvy románů vypovídají jednoznačně: Chudí lidé, Uražení a ponížení, Zápisky z podzemí a samozřejmě Zločin a trest.

Ale velikost spisovatele není v tom, že nasadí jednu linku a po té „stvoří“ celé své dílo, jako by podle jediného zaručeného vzoru. Skutečný tvůrce, byť je v jeho díle jisté rozpoznatelné gesto, se dokáže pohybovat po jeho okrajích, prozkoumávat hranice, napínat žánrové konstanty. Tím potvrzuje své umění.

Ovšem. Pravda mi našeptala, že lžu, a ochránila a usměrnila mě. Jenom nevím, jak se dá vytvořit ráj - neumím to totiž vyjádřit slovy. Po probuzení jsem ztratil slova. Při nejmenším ta nejdůležitější, nejpotřebnější. Ale ať: půjdu a budu ustavičně mluvit, protože jsem všecko viděl na vlastní oči, i když to nedokážu převyprávět. Samozřejmě posměváčci to nechápou: „Zdál se mu sen, blouznil, měl halucinace.“ Ech! Copak to je nějaká moudrost? A oni se jí tolik pyšní! Sen! Co je to sen? Není snad celý náš život jenom sen? -- Ukázka z povídky Sen směšného člověka

Povídka nutí autora zaměřit se na podstatné

V díle Fjodora M. Dostojevského je takový rozmach viditelný v povídkách. Tam je popsáno „klasické“ Dostojevského téma – rozpolcené vědomí člověka (Dvojník), jsou skvěle vyvedené charakteristiky (Pan Probaštin, Slabé srdce), ale také se vyjevuje humorný pohled na lidské vztahy (Cizí žena muž pod postelí), dokonce satira (Krokodýl) nebo povídka s fantastickým námětem (Sen směšného člověka).

Román je uměním zahloubat se, rozprostřít téma. Povídka plyne z nadání zaměřit se na podstatné, koncentrovat pohled, ať už k banálnímu nebo k výjimečnému detailu. Proto snad dobrý román napíše mistr, ovšem výbornou povídku pouze ten, kdo se dokáže dotknout geniality.