Lovců lebek se už bát nemusíte, v Praze jejich kulturu představuje výstava

Cílem výstavy je podle kurátora, kulturního antropologa Martina Soukupa z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, představení tradičního způsobu života obyvatel Nové Guineje: „Zároveň má trochu bořit stereotypy, protože mnoho lidí si spojí tohle místo s kanibalismem, lovem lebek a s primitivním světem, který už tam ale dávno není realitou.“

Maska ze Sepiku charakteristická dlouhým nosem |foto: Národní muzeum - Náprstkovo muzeum

V úvodní části výstavy se návštěvníci ocitnou na současném ostrově. Budou mít možnost prohlédnout si řadu předmětů, které jsou turistům nabízeny nejen na místních trzích a jejichž výroba má dlouhou tradici. Koloniální minulost Nové Guineje přibližuje druhý celek výstavy. Ačkoliv je ostrov domovem několika set etnických skupin, mnohé z nich zůstávaly v izolaci ještě ve 20. století. Přestože Evropané spatřili břehy ostrova již v 16. století, jeho vnitrozemí zůstávalo ještě dlouhou dobu neprozkoumáno. Ani dnes není možné vyloučit, že tam dosud existují nekontaktované skupiny. S hlavními rysy tradičních novoguinejských kultur seznamuje další oddíl – ukazuje tamější způsob života, bydlení, pěstitelské postupy, pracovní nástroje, oděvy, předměty denní potřeby či tělesné ozdoby.

Velká část výstavy se věnuje také náboženským představám a rituálům, které zastupují předměty spojené s náboženskými kulty, kulty mrtvých, jamů a posvátných fléten. Za pozornost zde stojí především domodelované tváře předků na jejich lebkách. Jeden celek je věnován skupině Asmat, jež se proslavila nejen unikátním uměleckým projevem, ale také vešla ve známost praktikováním lovu lebek a kanibalismu. V závěrečné části se výstava vrací zpět do současnosti a představuje výsledky práce českých vědců, cestovatelů a umělců, kteří alespoň částečně spojili svůj život s Novou Guineou.

K názvu výstavy její autor Martin Soukup říká: „Trochu doufám, že potom, co si návštěvník prohlédne výstavu, že si za ten název dá otazník.“