Palčivou dystopii za Velkou ruskou zdí neosladí ani celý Kreml z cukru

Sbírka povídek Vladimira Sorokina Kreml z cukru navazuje na román Opričníkův den. Děj se odehrává v blízké budoucnosti - v Obrozené Svaté Rusi roku 2028. O bezpečnost země i panovníka se stará takzvaná opričnina - osobní carova tajná policie, zřízená Ivanem Hrozným v 16. století. Otázka bezpečnosti je v této zemi zásadní. Stejně jako státní program nazvaný Velká ruská zeď, která má „normalizovaný“ národ ochránit od všeho nevhodného.

Atmosféra i téma sbírky Kreml z cukru zaujaly režiséra Daniela Kovácse už během jeho studií na univerzitě. K její kompletní dramatizaci se dostal ale až ve spolupráci s dramaturgem Ádámem Fekete v Katona József Színház: „Trvalo nám asi tři měsíce, než jsme s Ádámem dali dohromady finální podobu scénáře. Co se struktury týče, snažili jsme se držet toho, jak plyne děj v povídkách Vladimira Sorokina. Což znamená, že ani náš scénář nespojuje jedna narativní linie nebo že by snad jednotlivé příběhy dávaly dohromady komplexní a jasně čitelnou strukturu. Ta je spíše kaleidoskopická. V Sorokinových povídkách intenzivně vnímám atmosféru jednotlivých obrazů a situací, které popisuje. Jsou to záblesky z budoucnosti, které jsou roztrhané, a já se je v inscenaci pokouším slepit dohromady.“

Divadlo Józsefa Katony: Kreml z cukru |foto: Michal Hančovský

Vladimir Sorokin všech šestnáct příběhů ve své sbírce propojuje leitmotivem detailního modelu Kremlu z cukru. Ten postupně jí všichni aktéři této knihy. Nabídnutá sladkost jim má zacpat ústa a oni mají zapomenout na totalitní skutečnost. Jak vy, jako režisér, přenášíte hlavní sdělení tohoto díla do své inscenace?Když jsme inscenaci začali zkoušet, jako hlavní téma se vynořoval totalitní režim ve své uzavřenosti a izolaci symbolizované zdí. Tu v Sorokinových povídkách staví obyvatelé takzvané Obrozené Svaté Rusi, aby se cítili ochráněni od vnějších vlivů. Nejdřív se těmto obrazům diváci smáli, jako by se to maďarského publika netýkalo, protože se to vztahuje k jiné krajině. V tu dobu se ale i Maďarska začala týkat uprchlická krize a kolem naší země začaly vyrůstat ploty. Lidé zvážněli a začali být pozorní k tomu, co v naší inscenaci o hrozbě totalitního režimu chceme sdělit.

Divadlo Józsefa Katony: Kreml z cukru |foto: Michal Hančovský

Našim cílem bylo podat toto sdělení expresivní formou. V inscenaci je celá řada momentů, kdy herci zcizují v brechtovském stylu jednotlivé situace, doslova vystoupí z textu a komentují své jednání. Ale nevyhýbáme se ani psychologickému realismu, který má silnou tradici v maďarském divadle. Tuto cestu jsme s herci zvolili a nechali jsme se jí unášet až k finálnímu tvaru inscenace, která může možná působit i trochu chaoticky.

Jak jste se vůbec dostal k režírování v divadle Józsefa Katony. Je to přeci jen velice prestižní příležitost pro mladého režiséra.

Všechno to začalo už na univerzitě, kde jsem studoval filmovou a divadelní režii. Chodil jsem na semináře Viktora Bodóa, který si mé práce všimnul a nabídl mi, abych s ním spolupracoval v jeho souboru Sputnik Shipping Company. Ředitel divadla Józsefa Katony viděl mé inscenace ve Sputnik Shipping Company a následně mi nabídl, abych režíroval u něj v divadle. To je nabídka, která se neodmítá. Na začátku jsem měl trochu obavy, protože divadlo Józsefa Katony je prestižní a světově uznávaná scéna. Ale ve chvíli, kdy jsem se sblížil se souborem, první stres opadl a já se s nimi ponořil do práce na inscenaci Kreml z cukru. Herci tohoto divadla jsou úžasně motivovaní a dokonce bych řekl, že nenasytní po nových divadelních zkušenostech.

Divadlo Józsefa Katony: Kreml z cukru |foto: Michal Hančovský

Jak už jste sám poznamenal, máte řadu režijních zkušeností z jiných souborů. Čím se práce s herci v divadle Józsefa Katony lišila od vašich ostatních režií?Mé inscenace mimo divadlo Józsefa Katony se liší v metodě, kterou jsem pro jejich vytvoření zvolil. Svůj režijní postup jsem založil spíše na týmové práci v rámci divadelních workshopů s malými skupinami herců. V případě inscenace Kreml z cukru pro mě bylo důležité na začátku všechny herce dobře poznat, abych s nimi mohl pracovat jako s týmem, abychom věděli, na jaký typ spolupráce se máme naladit. Proto jsme první týden zkoušení trávili různými divadelními cvičeními a divadelní improvizací na téma vycházející ze Sorokinových povídek. Text přišel na řadu až později. Některé scény tedy vznikl díky improvizaci ještě dřív, než uměli herci nazpaměť své party. Ale samozřejmě že finální podobu inscenace jsme fixovali, až společně s textem.

Divadlo Józsefa Katony: Kreml z cukru |foto: Michal Hančovský