Naštěstí nemusíme fotit jen zdálky, jak prapory vlají. Fotografii roku pořídil Michal Šula

Mezinárodní porota odděleně hodnotila série a jednotlivé snímky a udělila ceny v kategoriích Aktualita, Problémy dnešní doby, Každodenní život, Lidé, o kterých se mluví, Umění, Sport, Portrét, Příroda a věda a Lifestyl. Další ceny byly uděleny ve třech videokategoriích.

Změny v letošní soutěži Czech Press Photo popisuje její ředitelka Veronika Souralová: „Změnilo se hodně věcí. Letošní ročník byl hodně hektický a vypjatý, protože v loňském roce jsem soutěž převzala a slíbila jsem, že ji zmodernizuji, že Czech Press photo dáme nový ráz. Snažila jsem se s celým týmem, aby to tak bylo. Dali jsme soutěži novou vizáž, a co bylo nejdůležitější, fotografie byly přihlašovány elektronicky, což, myslím, fotografové ocenili.“

Současně byly vyhlášeny nové kategorie, proměnilo se složení poroty i systém vyhlašování výsledků formou nominací, z čehož má Veronika Souralová nejlepší pocit: „Protože opravdu ten nominační večer byl plný napětí a očekávání. Podle mých informací se opravdu neprozradilo, která fotka vyhrála, takže fotografové byli opravdu v očekávání a bylo to na atmosféře znát.“

Do soutěže se přihlásilo 350 fotografů s téměř 6000 snímků„Což je výrazný nárůst oproti minulým ročníkům,“ hodnotí ředitelka soutěže, „takže z toho jsme měli také radost. Ono je to potom na výstavě i na té soutěži vidět, protože když porota má z čeho vybírat, tak zkrátka vybere dobré fotky.“

Czech Press Photo 2016. Nejlepší snímek pořídil Michal Šula z mediální skupiny Mafra |foto: Filip Jandourek

Zvítězil Michal Šula s fotografií, která zachycuje boj zastánců a odpůrců návštěvy čínského prezidenta „Je to aktuální téma, ta fotografie je ikonická, je na ní člověk, který není vidět, zabalený ve vlajkách, padá tam nápis ´lidská práva´. Já si myslím, že je to ta pravá fotka, která měla vyhrát, protože je to české téma, tahle fotografie vyjadřuje to, co si čeští lidé myslí, což je smyslem Czech Press Photo.“

Autor vítězné fotografie, Michal Šula objasňuje okolnosti jejího vzniku: „My jsme fotili protesty proti návštěvě čínského prezidenta celý den, ale nikdo netušil, že ty protesty bude doprovázet asi 120 oficiálních vítačů, kteří budou protesty jakoby zakrývat před očima čínského prezidenta. A přímo na tom místě, ve Stochově, na cestě čínského prezidenta do Lán, proběhlo to, že tam bylo asi deset lidí, kteří upozorňovali na nedodržování lidských práv v Číně protestovali proti návštěvě čínského prezidenta. A pak tam byly tři autobusy vítajících čínských občanů s obrovskýma vlajkama, kteří měli za úkol zakryt protestující veřejnost. Ale do toho si ještě policie počínala tak, že vytvářela nějaký bezpečnostní koridor kolem té trasy, takže nás pak ve finále zmáčkli do malého prostoru, kde přes policejní vozy ani nebylo na tu cestu vidět. Strhlo se to v takové menší potyčky mezi vítači a odpůrci.“

I další souvislosti líčí Michal Šula jako velmi dramatické: „Já jsem sám uvízl zabalený v těch vlajkách. A pak v jednu chvíli se to přede mnou rozestřelo, viděl jsem tady tu scénu, kterou jsem vyfotil. Pak se to de facto zase zavřelo. Měl jsem chvilkami pocit, že možná, jestli není účelem, když člověka do těch velkých vlajek zabalí, jestli nemá už zmizet nadobro. Oni se usmívali, že to je opravdu jenom vítání prezidenta, ale bylo vidět, že do té činnosti, co dělali, že vlastně těmi vlajkami bránili a do toho dávali hodně sílu. Věděli moc dobře, jak mají postupovat.“

Czech Press Photo 2016. Nejlepší snímek pořídil Michal Šula z mediální skupiny Mafra (uprostřed) |foto: Filip Jandourek

Jak se pozná, že přišla ta pravá chvíle?„Tady jsem mačkal, když jsem mohl,“ vzpomíná fotograf, „protože, jak jsem říkal, ten prostor byl omezený. Dost často jsem měl jenom kus praporu před foťákem. Samozřejmě předtím, na Evropské třídě následovaly také protesty, kdy se lidé poutali na lucerny a policie je sundávala. Prakticky člověk chodil kolem a mezitím to posílal do redakce. Já už jsem nevěděl, jestli už redakci nezahltím, ale paradoxně potom úspěch měla fotka, která vznikla vlastně jako jediná. Myslím, že to vystihuje ten…, no, mě to teď říkal předseda mezinárodní poroty Petr Nosek, že vystihuje ten marast v téhle oblasti, co u nás je.“

Je fotograf na něčí straně, anebo se snaží být absolutně objektivní?„Snažím se být nestranný a nezúčastněný pozorovatel,“ zdůrazňuje Michal Šula, „snažím se o to hodně, ale samozřejmě každý člověk má nějaký názor. Ale to se snažím nechat si pro sebe a nějak aktivně do toho při focení nezasahuji. Prostě fotím to, co se přede mnou odehrálo. Ani mě nenapadá, jak bych to při takovýchto akcích ovlivnil. Spíš kdybych fotil pro tu druhou stranu, tedy toho konfliktu, tak si dovedu představit, že lze vyfotit hezky zdálky, jak prapory vlají, ale tak to tady, v této republice naštěstí dělat nemusíme.“