Aanderund, Bárta, Liška, Hecht: mamatohe
Za názvem alba i kapely Mamatohe, novinky s etiketou Animal Music, se skrývají první slabiky křestních jmen kvarteta špičkových jazzmanů, jimiž jsou pianista z Mexika Mark Aanderund, saxofonista Marcel Bárta, kontrabasista Tomáš Liška a bubeník z Argentiny Hernan Hecht.
Společné hraní zahájili v roce 2011, ve studiu se sešli až v květnu roku 2012. To už za sebou měli patnáctidenní turné po Mexiku. Představili se na 15. ročníku festivalu EuroJazz a v řadě dalších koncertů: například v Muzeu moderního umění Rufino Tamayo, v sále Hudební akademie města Puebly či ve Španělském kulturním centru v historické části Mexico City. Nechybělo ani vystoupení v několika renomovaných jazzových klubech.
Záznam z koncertu kvarteta Mamatohe na EuroJazzu byl vysílán mexickým televizním Canalem 22 a skupina byla přizvána k rozhovorům v tištěných médiích a rozhlasových stanicích. Technicky byla nahrávka dokončena až letos v květnu.
Album obsahuje z poloviny skladby vzniklé z kolektivních improvizací, ostatní témata napsali Bárta, Aanderund a Liška. Mark Aanderund není v české jazzové diskografii zastoupen poprvé, už v roce 2002 nahrál pro etiketu Arta album v doprovodu basisty Víta Švece a bubeníka Pavla Razima. Styl kvarteta Mamatohe je ukázkou hledačského přístupu současné hudby vědomé si odkazu avantgardy moderního jazzu.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Road Beast, Conjunction Venus, Be Coming.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
