Michael Wollny & Vincent Peirani: Tandem

Německý pianista Michael Wollny je hudebním novátorem, jehož nejvýraznější charakteristikou může být bezprostřední odhodlání absolutně se oddat okamžiku. I proto bývá často – a oprávněně – porovnáván s velikány jazzového piana Keithem Jarrettem či Chickem Coreou. Svým procítěným projevem i brilantní technikou si vysloužil hodnocení jako „největší jazzová německá osobnost od časů Alberta Mangelsdorffa“. Neváhal bych k Wollného vyjadřovacím schopnostem přidat sveřepou disciplínu avšak i bujnou imaginaci, vnímavost a nesmírný talent pro vytváření tvůrčího chaosu.

Na labelu ACT, které ho doprovází téměř celou hudební kariéru, debutoval v roce 2005 a v roce 2013 spoluvytvářel album Thrill Box. Což bylo prvním profilovým albem francouzského akordeonisty a akordinisty Vincenta Peiraniho.

Michael Wollny & Vincent Peirani – Tandem (2016) |foto: ACT Music

Akordina byla patentována v roce 1949 jako „chromatický harmonikon“ a jako dechový nástroj je akordeonisty značně oblíbena. Vincent Peirani využívá oba instrumenty podobným stylem jako jeho partner Michael Wollny piano, tedy jako prostředky umožňující mu nabídnout produkci velmi neotřelého výrazu. Původně student klasické hudby se přes šansony, world music a rock propracoval k jazzu v kvartetu korejské vokalistky Youn Sun Nah, poté již následovaly dílny s Larsem Danielssonem, Ulfem Wakeniem či Yaronem Hermanem. Francouzské ocenění „Victorie du Jazz“ pro „Umělce roku 2015“, stejně tak jako německé ECHO Jazz Award pro „Nejlepšího instrumentalistu roku“ jsou potvrzením jeho strmého růstu.

Album Thrill Box z roku 2013 nebylo naštěstí jediným společným projektem obou dnešních protagonistů. Label ACT umožnil v letošním roce vydání jejich duetů s příznačným názvem Tandem.

Bells, Did You Say Rotenberg?, Sirenes. Chvilkami výsostně jazzové piano jako ukázka virtuozity, jindy lehoučké popěvkové písně, ale také neuvěřitelně kontemplativní, meditativní polohy umožňující nám pronikat do sítí blaženosti, něhy a chvilkami i pláče. Duo Michael Wollny a Vincent Peirani nezpracovává pouze své vlastní kompozice, naopak často podniká cesty do hudebně odlišných světů. Na albu tak najdeme například zpracování Adagio for Strings Samuela Barbera či skladbu Hunter Islanďanky Björk.

Jestli v duu Michael Wollny - Vincent Peirani hraje hlavní roli akordeon či piano vypátrat nelze, nezpochybnitelným faktem je však rozsah projevu od rozverné črty až po přelévající se, velmi těžce uchopitelnou hudební matérii, od klidu po rozervanost, od rozvernosti a hravosti po nostalgickou neklidnou temnotu, od monotónního základu po rozpínající a prolínající se hudební plochy, disharmonii a chaos. Jde o výlet do nové země, do jiných krajin. Dokladem budiž i křehké a čisté Probuzení – Awakening Garyho Peacocka, jehož jemný a intenzivní náboj je v dvouhlasé podobě přímo zosobněn. Jakož i zpěv a epika – jestli je hudba schopna popisu, nákres je připraven.