Doubravánek

23. září 2009

Doubravánek|foto:archiv souboru

"První akcí, kterou jsme připravovali, měla být vánoční besídka pro rodiče členů Doubravánku. Tu jsme ovšem nestihli, takže se vánoční besídka odehrála až v lednu 2003," prozrazuje vynálezce vokálně instrumentálního souboru Doubravánek Marek Doubrava. Doubravánek tedy v Praze existuje od roku 2002 a dodnes funguje vlastně na přátelské bázi. Mezi mladými lidmi, kteří v něm hrají nebo zpívají, najdete učitele, ale taky překladatele, žurnalisty, historiky a dokonce jednoho člena České filharmonie. Jak říká Marek Doubrava: "Máme symfonika, který si chodí odpočinout od symfonické práce."

Repertoár si Doubravánek vybírá podle jednoduchého a logického klíče: "To, co se nám hodně líbí; současně chceme, aby věci, které zpíváme, byly hodně pestré. Není to přitom standardní sborová sazba, jsou to víc písničkové věci." To, co se zpívá, jsou často úpravy původních písní a písniček (jako je tomu třeba v Janáčkových písních Fojtova Hanka nebo Pan Buh Vam zaplať). Upravovatelem je také Marek Doubrava, nápady ovšem vznikají často spontánně. "Původně jsem třeba zpívali pět Janáčkových ukvalských písní. Ale pak jsme je chtěli trochu ozvláštnit. Přezpívávali jsme Pan Buh Vam zaplať a najednou zničehonic všichni začali výskat, až tak trochu hospodsky. Něco z toho jsem pak v úpravě použil. Spousta těch nápadů - takové ty rozmařilosti - vznikají přímo na zkouškách."

OLYMPUS DIGITAL CAMERA |foto: Helena Toufarová

Pokud Doubravánek něco trápí, tak je to nedostatek mužských zájemců o zpěv. Jak říká Marek Doubrava: "Jako v každém sboru je málo chlapů a hodně žen. A zpívat chtějí hlavně ženy, zatímco chlapské hlasy je třeba přemlouvat - často odcházejí za bigbítem. Muži jsou větší individua - tím si to vysvětluji. Obecně mají v tomhle nějak větší ega, připadá mi, že potřebují být víc viděni sólově."