Alexandr Sergejevič Puškin: Mozart a Salieri

Rozhlasová kompozice Mozart a Salieri se na pozadí Puškinovy stejnojmenné „malé hry“ zabývá básníkovým géniem i jeho předčasným koncem, smrtí v souboji s petrohradským hejskem Edmondem d’Anthèsem roku 1837.

Mezi Mozartem a Puškinem vskutku je možno nalézt paralely – geniální nadání, které se uplatňuje v konvenčním a konzervativním prostředí panovnického dvora a vedle toho nespoutaně v místech, kam oficiální zraky nedohlédnou. V Puškinově případě to bylo i ve vyhnanství mimo tehdejší metropoli Petrohrad. Puškin, stejně jako Mozart, je autorem monumentálních děl a vedle toho bezpočtu vtipných, hravých i ironických drobností. Oba popuzovali okolí svou zdánlivou pýchou, jako by pohrdali okolím. Pro oba byla tvorba sám život. Oba byli pohřbeni tajně, bez poct, které jim náležely.

V Puškinově hře Mozart a Salieri je Salieri Mozartovým vrahem, a nikdy už se nezbaví poslední Mozartovy věty: Génius a zločin jsou dvě věci neslučitelné.