Stočím se do spirály jako galaxie

13. březen 2011

Otázky, které míří k tajemství původu života, vzniku vesmíru a velikosti jeho prostoru spojuje básníky–hledače s úsilím vědců, kteří prozkoumávají nejmenší částice i nekonečný vesmír. I proto se v rozhlasovém souzvuku jeho autoři pokusili propojit verše českých básníků, kteří se dívají do hlubin kosmu a trhlin srdce s úvahami světových vědců, fyziků a matematiků.

Na první pohled neexistují dva vzdálenější světy, než je svět vědy a svět poezie. Vědce a Básníka občas mechanicky stavíme proti sobě jako příklady protikladných přístupů ke skutečnosti - vědeckého, analytického a básnického, obrazného. Oč je toto apriorní představa silnější, o to zajímavější může být pro posluchače pořad Jany Olivové a Miloše Doležala, kteří hledali a našli nejeden společný úběžník v úvahách předních světových fyziků a matematiků a ve verších českých básníků. V Souzvuku s názvem Stočím se do spirály jako galaxie vybírali z díla Jana Nerudy, Otokara Březiny a Miloslava Topinky a konfrontovali je s úvahami Alberta Einsteina, Stevena Weinberga, Richarda Phillipse Feynmana nebo Marcuse Chowna.

V režii Markéty Jahodové účinkují Jana Doležalová-Franková, Ladislav Frej a David Matásek. Natočeno v roce 2008.

Spustit audio