Zákon jako vtělení královské moci

Nezastupitelné místo v knize má staroanglická próza právní povahy. Jedná se o zákoníky anglosaských králů, svědecké a očistné přísahy, darovací listiny, poslední vůle, exkomunikační formule, propouštěcí listiny. To vše poskytuje nejméně trojí svědectví. Zaprvé o tom, jak starogermánská společnost, původně válečná a násilná, postupně vyspívala na cestě ke křesťanskému poznání, že naplněním zákona je láska. Zadruhé, tyto prameny vypovídají zejména o ústřední ctnosti starogermánského a anglosaského světa – o věrnosti, a to věrnosti danému slovu, věrnosti vůči povinnosti a věrnosti vůči pánu, králi a Bohu. A do třetice je tu zřetelná literární krása, která spočívá mimo jiné i v tom, že čteme a jako bychom přitom slyšeli, že lidé hovoří.

Jako když dvoranou proletí pták |foto: Nakladatelství Triáda

Stará angličtina, nesnadno srozumitelný jazyk, se svou gramatickou stavbou i slovní zásobou podobala dnešní němčině. Byl to jednolitý jazyk, nenarušovaný výrazy francouzskými, latinskými a normanskými. Když nastoupila tzv. angličtina střední (1100–1500), která jazykovou jednolitost rozrušila, stará angličtina upadla v zapomenutí. Znovu objevovat ji začal teprve náboženský zájem a starožitnické sklony 16. a 17. století.

Ve vltavském pořadu některé z ukázek textů ve staré angličtině zaznějí v podání Jana Čermáka, který také výběr z právní prózy provází a komentuje.