Přátelský portrét Petera Brooka
Peter Brook je jedním z předních divadelních režisérů 20. století. Narodil se v roce 1925 v Londýně, vystudoval Magdalen College v Oxfordu a již v roce 1946 se podílel na režii Romea a Julie. Roku 1947 režíroval ve Stratfordu Shakespearovu Marnou lásky snahu. Následovalo více než padesát dalších inscenací.
Padesátá léta v Brookově tvorbě jsou léty mnoha činoherních i operních režií, televizních inscenací a filmu Žebrácká opera. Brook se v tomto období stává mnohostranným „umělcem divadla“ sám navrhuje scénu, skládá hudbu. Inscenuje divadlo obrazů, které souvisí i s jeho ambicí filmového režiséra.
V období mezi lety 1962 (inscenace Krále Leara) a 1970 (Sen noci svatojánské), vznikají slavné polemické inscenace: Dürenmattovi Fyzikové, Weissův Marat Sade a experiment divadla krutosti v LAMDA Theatre. Brook hledá nové výrazové prostředky, dochází k výrazné politizaci jeho divadla. Důraz se přesouvá od scény k hercům a hereckým metodám, Brook obsazuje velké herecké hvězdy, např. herce a režiséra Johna Gielguda. Posouvá své inscenace do tzv. prázdného prostoru.
Režisérka Lída Engelová dostala příležitost s Brookem spolupracovat na inscenaci Snu noci svatojanské ve Stratfordu a i po ukončení práce s ním zůstala v celoživotním přátelském vztahu. Sledovala jeho dílo, viděla většinu jeho inscenací a podílela se i na knižních vydáních jeho teoretických a životopisných textů. Pro Britský rok připravila režisérův „přátelský portrét“ s využitím nahrávky jeho hlasu.
Nejposlouchanější
-
Ladislav Grosman: Obchod na korze. Plesl a Procházková v příběhu o dobrých úmyslech ve službách zla
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Ivan Jelínek: Velikonoční mystérium. Ke 100. nedožitým narozeninám Jiřího Adamíry jako Piláta
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
