Osudy kytaristy Jiřího Jirmala
Kytarista, skladatel, pedagog, profesor Pražské konzervatoře, hostující profesor Vysoké hudební školy v německém Saarbruckenu, člen mnoha zahraničních soutěžních porot a dlouholetý předseda Československé kytarové soutěže, autor populární kytarové školy. To vše se „oficiálně“ dá říct o Jiřím Jirmalovi.
V pětidílných osudech profesora Jirmala se ovšem dozvíme mnohem víc. Vypráví o svém dětství na Malé Straně v Praze, o určité zaťatosti, se kterou se rozhodl, že bude „muzikant“, o tom, co všechno byl ochoten této myšlence obětovat.Mluví také o tom, jaké to, když se člověk opravdu tím vysněným muzikantem stane, o svých prvních vystoupeních, o svých spoluhráčích a angažmá. Doslechneme se o řadě hudebníků, od kterých se mnohému naučil. Je příznačné, že prof. Jirmal (mimochodem vypráví i o původu tohoto jména) často o svých spoluhráčích mluví jako o „vynikajících, skvělých“. S podobným nadšením se zmiňuje i o svém nástroji a s trochou nadsázky až s „otcovskou láskou“ i o svých studentech. Mnozí z nich byli úspěšnými laureáty mezinárodních soutěží, přičemž často to byla pro ně vůbec první zahraniční zkušenost. Ovšem oč famóznější pocit prožívali z vítězství na nejprestižnější kytarové soutěži Radio France Paris za hranicemi, o to chladnějšího přijetí se dostalo studentům a hlavně jejich pedagogovi tady, v komunistických Čechách. (během let zde vystoupilo ve finále jedenáct Jirmalových žáků, z toho tři získali první a dva druhou cenu).
Prof. Jiří Jirmal se ve svém vyprávění dotýká také své zahraniční pedagogické činnosti a poukazuje na rozdíly ve výuce tady a v Německu. To už sám koncertně nevystupoval, po nehodě hrát nemohl. Teprve po řadě let se k nástroji vrátil. Např. v roce 2005, když se uskutečnil na Pražském hradě slavnostní koncert Jiřího Jirmala u příležitosti jeho 80. narozenin. O této nové etapě, se kterou dle svých slov „už nepočítal“, říká: „ nakonec jsem to zkusil, myslel jsem si, že to nepůjde, že to nebude dobrý...ale vlastně mě to zase začalo bavit.“ Začal hrát i nahrávat. Na svých CD představuje výběr svých skladeb v nejnovějších úpravách. Pro všechny je charakteristický tvůrčí invenční přístup a kontinuita autorského a interpretačního pojetí, tedy spojení jazzových i klasických prvků. Také osudy provázejí úryvky z vlastních skladeb a ukázky z koncertní činnosti jeho žáků. Pětidílné osudy připravil Michal Ambrož.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jean-Claude Brisville: Rozhovor pana Descarta s mladým panem Pascalem. Střet tolerance a nadhledu