Petr Maška: Blbouni

Ačkoliv je dávný rodinný konflikt zažehnán, na obzoru se objevuje nový, mnohem horší. Soukromé problémy mezi třemi muži se vyhrocují v místní Sokolovně při oblíbeném klání jedlíků a to v souvislosti s novým konferenciérem, „lufťákem“ Chrástem.

Původně divadelní hra byla jako autorská prvotina napsána v realistické atmosféře. Rozhlasová podoba Maškova textu prošla zásadní žánrovou proměnou, a tudíž vrcholí v tragikomickém obrazu konce starousedlíků a probíhající groteskně pojaté soutěže v pojídání knedlíků, lidově nazývaných blbouni.

Příběh patriota Radoslava Dražňovského, kterému se po několika letech podaří sejít se na narozeninové oslavě ve společnosti obou synů, je průběžně vyostřován přítomností bezskrupolózního podnikatele Chrásta. Ten se stává nejen konfliktním prvkem v komorních dialozích, ale i průběžným narušitelem tempa hry. Svými mnohdy až surreálnými promluvami, totiž hovoří mj. i k davu diváků v tělocvičně.

Petr Maška (1984) je absolventem divadelní fakulty JAMU, kde studoval režii a dramaturgii. V roce 2008 debutoval v rozhlasovém cyklu Hry a dokumenty nové generace absurdní rozhlasovou hrou Traťoliště. Pro Maškův autorský styl je výchozí realistická situace, jež bývá ozvláštněna kontrastním proudem poetických a humorně absurdních dialogů. I jeho další hry – např. Žároviště, Dobrobyt, Lešení, Udav se katedrálou – se většinou nesou v tragikomicky melancholické atmosféře. Poslední dvě jmenované byly uváděny v brněnském Studiu Marta.

V životopisné poznámce o sobě autor píše: „Narodil jsem se na první jarní den, ale podzim je mou košilí i kabátem, přes nějž mi lze táhne na třetí kříž. Nos mám po mámě, jen krapet menší. V mém kraji stojí v rudých oranicích železné kříže a v lesích betonové pěchotní sruby. Četbu postmoderních románů léčím procházkami smrkovou monokulturou. Na různých univerzitách jsem se pokoušel lecčemu přiučit a zdá se, že mě titul nemine. Z nedobré pýchy utrousil jsem kdejaké slovo tam i onde, a pak se kousal do jazyka. Chci být užitečný. Dělám náhradního tatínka jednomu malému psíkovi. Spoluzaložil jsem divadlo D´EPOG a teď abych se o něj strachy klepal – jak ten ratlík. Na rozhlase mám nejraději hlasy průvodců jazzovými pořady.“ V roce 2012 byla uvedena jeho třetí rozhlasová hra Julia mlčí.

Inscenaci připravila literárně dramatická redakce brněnského studia Českého rozhlasu v roce 2010. V režii Petra Štindla účinkovali: Pavel Zatloukal (Radoslav Dražňovský), Michal Bumbálek (Václav Dražňovský), Václav Vašák (Robert Dražňovský), Vladimír Hauser (Chrást) a Petra Bučková (Věrka). Dramaturgii měla Hana Hložková, mistrem zvuku byl Lukáš Dolejší.