Desetidílné vzpomínky profesora a chartisty Františka Janoucha

Když se 22. září 1931 v Lysé nad Labem narodil František Janouch, sotva kdo tušil, jak přepestrý bude jeho osud. Vědec – jaderný fyzik, jehož studia a zaměstnání zavedly do Sovětského svazu, později se však znelíbil komunistickému režimu a na dlouhá léta opustil svou vlast, aby našel druhý domov ve Skandinávii. V pořadu Osudy vylíčí František Janouch své životní peripetie, úspěchy i složitá. Představí se nám za dob svých studií, kdy se začal hluboce zajímat o jadernou fyziku – a rozhodl se tento obor studovat. Jelikož se však tehdy na Karlově univerzitě jaderná fyzika prakticky neučila, šel za jejím studiem do Leningradu, pak pokračoval do Moskvy.

Po studiích se zapojil do nového jaderného výzkumu doma v Československu. Pracoval v Ústavu jaderného výzkumu ČSAV, kde začal budovat a vedl oddělení teoretické jaderné fyziky, byl docentem na Univerzitě Karlově. Současně se však zajímal o politiku a aktivně se angažoval koncem 60. let v procesu Pražského jara i v protestech proti okupaci Československa v srpnu 1968. V důsledku toho byl roce 1970 vyhozen ze zaměstnání, nesměl přednášet na Univerzitě Karlově, s manželkou se živili tlumočením. Mezitím se však již stal známým mezi evropskými fyziky, angažoval se při zakládání Evropské fyzikální společnosti, která posléze v jeho dalším životě sehrála významnou úlohu. František Janouch se nakonec – i díky podpoře zahraničních vědců – rozhodl na Vánoce 1973 opustit Československo.

První rok strávil s rodinou v Ústavu Nielse Bohra v Kodani, pak našel na řadu let druhý domov ve Švédsku. Působil jako hostující profesor Švédské královské akademie věd, jako vědecký pracovník ve Stockholmu, přednášel v řadě zemí světa. Ve Švédsku také v roce 1978 založil Nadaci Charty 77, která pomáhala rodinám lidí pronásledovaných za komunistického režimu v Československu. Po pádu komunistického režimu mu bylo znovu navráceno československé občanství a František Janouch se začal silně angažovat přímo v Československu, později Česku. Podle svých vlastních slov je stále pevně zakotven v politice: dodnes je předsedou Nadace Charty 77, byl velvyslancem, poradcem prezidenta Havla, členem vládních komisí, komentuje veřejné i politické dění, ale také popularizuje vědu a zejména jadernou energetiku. Je autorem mnoha vědeckých prací i knih. Jednu z nejnovějších nazval „Myslím zeleně, proto volím jádro“.