Viola Fischerová: Cesta středního hříchu

Básnířka a spisovatelka Viola Fischerová se narodila 18. října 1935 v Brně v rodině filozofa a sociologa Josefa Ludvíka Fischera. Po maturitě na gymnáziu studovala na Filosofické fakultě v Brně a v Praze. V padesátých letech patřila ke skupině „šestatřicátníků“, jejímž zakladatelem byl Václav Havel.

Od roku 1961 pracovala v literární redakci Československého rozhlasu. V roce 1968 emigrovala se svým budoucím mužem Pavlem Buksou, tedy spisovatelem Karlem Michalem, do Švýcarska, kde vystudovala na basilejské universitě germanistiku a historii, živila se jako učitelka na učňovské škole a pak od roku l985 psaním pro svobodnou Evropu.

Mezi první rukopisnou sbírkou „Propadání“, která v roce l957 nemohla vyjít, a „Zádušními básněmi za Pavla Buksu“, autorčiným pokusem vyrovnat se s tragickou smrtí svého muže, kterou v roce l993 vstupuje do české literatury, leží tedy skoro čtyřicet let. Pak v poměrně rychlém sledu následuje dalších sedm sbírek, z nichž „Babí hodina“ byla odměněna cenou Českého literárního fondu a verše ze sbírky „Nyní“ získaly, v překladu, jednu z nejprestižnějších cen německy mluvících oblastí – Drážďanskou cenu lyriky 2006.

Ani autorčina tvorba pro děti nezůstala bez ohlasu. Rozhlasová hra „Jak František vyzrál na Papejše“, se umístila v Prix Bohemia na prvním místě, a pohádková knížka „Co vyprávěla Dlouhá chvíle“ získala Magnesii Literu za nejlepší dětskou knížku roku. Povídka „Cesta středního hříchu“ byla vyznamenána cenou nakladatelství Listen.