Anton Pavlovič Čechov: Racek. „Všichni jsou nervózní a tolik lásky je všude.“

23. březen 2024

Sobotní drama

„Je nutné“, píše Čechov, „aby na jevišti bylo všechno právě tak složité a právě tak jednoduché jako v životě.“ A Čechovovy hry takové jsou. Během banálních, někdy dokonce trapných situací se s tragickou (nebo komickou) osudovosti rozhoduje o životě jeho hrdinů. Čechovovy hry jsou prosté i složité a proto neustále přitahují diváky po celém světě. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Rozhlasová úprava a dramaturgie: Martin Velíšek

Osoby a obsazení: Irina Arkadinová, provdaná Treplevová, herečka (Vilma Cibulková), Konstantin Treplev, její syn (Alexandr Rašilov), Petr Sorin, její bratr (Petr Pelzer), Nina Zarečná, dcera bohatého statkáře (Klára Sedláčková-Oltová), Ilja Šamrajev, Sorinův správce (Jan Vlasák), Pavlína, jeho žena (Jitka Smutná), Máša, její dcera (Vanda Hybnerová), Boris Trigorin, spisovatel (Miroslav Etzler), Jevgenij Dorn, lékař (Bořivoj Navrátil) a Semjon Medvěděnko, učitel (Radek Holub)

Překlad: Leoš Suchařípa

Hudba: Marko Ivanovič

Režie: Aleš Vrzák

Natočeno: 2006

Světovou premiéru měla hra před 110 lety, 17. října v Alexandrinském divadle v Petrohradě. V témže roce ji vydá i časopis Ruská mysl. Na divadle ale hra více méně propadla. Čechov pak dlouho nechtěl svolit k dalšímu inscenování. Nasadit ji na repertoár se povedlo až v srpnu roku 1898 režiséru Němiroviči-Dančenkovi. Čechov, kterému na hře opravdu záleželo, se vypravil do Moskvy sledovat zkoušky, ale špatné počasí ho zahnalo zpět na Jaltu.

Osud premiéry, na níž závisel i osud Moskevského uměleckého divadla, se zdál v jejím průběhu nejasný, napětí prodloužilo i ticho mezi závěrečnou oponou a bouřlivým potleskem, kterým večer skončil. Sám Čechov inscenaci uviděl až po čase, na speciálním představení bez diváků, které MCHAT uspořádal, aby od autora získal jeho další hru Strýček Váňa. Čechov provedením nebyl bezvýhradně nadšený. Nelíbilo se mu například pojetí Trigorina v podání K. S. Stanislavského. Přesto se inscenace MCHATu na dlouho staly jakýmsi návodem k inscenování Čechova, tradicí, která se jen pozvolna uvolňovala

autoři: Martin Velíšek , Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby