Osudy Antonína Límana

Poslouchejte na Vltavě od 20. července 2015 vždy v 11:30. Po odvysílání se jednotlivé díly vzpomínek objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.

Přestože Antonín Líman odešel z Čech už před čtyřiceti lety, vnitřně je neopustil nikdy. Naopak, jako by teprve v kanadské emigraci a na cestách po Japonsku mohl zahlédnout to podstatné o české kultuře a mentalitě. Nacházet souvislosti a paralely právě tam, kde ostatním zůstávají skryté, to je principem jeho inspirativního způsobu myšlení.

Fyzický i myšlenkový pohyb v různorodých kulturních prostorech (Čechách, Kanadě a Japonsku) se Antonínu Límanovi stal nevyčerpatelným zdrojem poznání. Z něj nabírá i tehdy, když uvažuje o svém životě. Jako by byl i v okamžiku, kdy se ve vzpomínkách vrací do svého dětství a mládí, na třech místech zároveň; vzpomínka na dětské indiánské hry ho přenese až k slavné řeči náčelníka Seattla, z japonské vesnice se během okamžiku lehce přemístí do vesnice jihočeské.

Ačkoliv by se mohl věnovat překladům z japonštiny do angličtiny, obohacuje svými překlady české čtenáře. Jedná se o výbory japonských haiku (Boží člověk Issa, Pán much a já), ale také o Kawabatův román Hlas hory, Tanizakiho Deník bláznivého starce, tři díly antologie Manjóšú, Bašóúv cestopis Úzká stezka do vnitrozemí a o dvě historické novely svého mentora Ibuse Masudžiho, které u nás vyšly pod názvem Na vlnách. Právě za ně byl na podzim roku 2008 oceněn nejvyšší překladatelskou Cenou Josefa Jungmanna.

Připravila: Ivana MyškováTechnická spolupráce: Ladislav Reich