Jan Málek, skladatel a dlouholetý rozhlasový hudební režisér

9. březen 2016

Čas běží jak koňské spřežení, napsal v jedné básni Jiří Suchý, a když potkám svého dávného souputníka a staršího kamaráda z časů působení v plzeňském hudebním životě Honzu Málka, připadá mi, že to spřežení je pěkně splašené.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Jan Málek přišel do Plzně v roce 1963 a jako režisér, dramaturg, redaktor, lektor, ale na začátku také jako hráč na bicí „rozhlasáku“, tedy plzeňského rozhlasového orchestru, tam vydržel plných 13 let. Na pražské konzervatoři byl odchovancem folkloristy Alberta Peka a specializoval se na bicí ve třídě Emila Špačka, současně ale také studoval skladbu u prof. Miloslava Kabeláče. Tyto osobnosti zásadně ovlivnily jeho budoucí tvůrčí směřování, láska k folkloru a staré muzice se propojila se stroze moderním, až přísným kompozičním stylem, k němuž své žáky vedl prof. Kabeláč.

Skladby Jana Málka jsou jakoby vytesány z kamene, mají promyšlenou stavbu, ale současně kouzlo melodické inspirace tkvící ve starší či lidové muzice. Inspirací mu také byly významné postavy nebo události kulturní historie, jeho „Pocta kladivu Michelangelovu“ složená k 500. výročí umělcova narození byla příznivě ohodnocena na Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v roce 1975, „Requiem super l´homme armé“ psaná na středověký nápěv a věnovaná „mrtvým všech válek právě končícího tisíciletí a smutnému výročí začátku 2. světové války“ vzbudila ohlas při své premiéře v roce 2000. Jan Málek byl od jara 1976 až do loňského roku hudebním režisérem Českého rozhlasu a má na svém kontě stovky nahrávek a přenosů. Zažil revoluční přerod zvukové techniky, od doby, kdy v plzeňském elektroakustickém studiu pamatuje slávu při instalování nových generátorů zvuku a nastříhané magnetofonové pásky kolem krku, až k dnešní digitální miniaturizaci natáčecí i vysílací techniky.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

autor: Ilja Šmíd
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.