Zdeněk Merta, skladatel, klavírista a producent

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Některé byly velmi populární, dodnes se hraje S písní lesů, vod a strání, Pouštím po vodě proutí, Tisíckrát. Spolupracoval s mnohými zpěváky a zpěvačkami, nejvíce s Petrou Černockou a její kapelou Kardinálové, Petrou Janů, se svou budoucí manželkou Zorou Jandovou či Hanou Hegerovou. Zdeněk Merta ale vystudoval konzervatoř (varhany a dirigování) a AMU (skladba) a jeho tvorba se stále více kloní k tzv. vážné hudbě.

Ve své knize Hudba je zázrak o svém dvojím hudebním životě píše: „Když jsem přišel na konzervatoř, začal jsem muziku vnímat prostě jinak. Vzpomínám, že jsme hrávali s Michaelem Kocábem čtyřručně Beethovenovy symfonie a nevzrušovala nás hudba samotná, její tah, krása a vzlet, nýbrž jsme byli u vytržení nad harmonickými postupy, sazbou, tušenou instrumentací a možná i formou. Řvali jsme nadšením nad tím, jak je to celé sestrojeno, a emoce, ta nejpodstatnější součást hudby, nás míjely. Pro mě osobně to byla slušná schizofrenie, protože jsem zároveň hrál v Semaforu, kam mě přijali na konkurz, se skupinou Shut Up v představeních Šimka a Grossmanna.“

V devadesátých letech nastaly v jeho životě velké změny: potkal se s režisérem a dramatikem, také skvělým manažerem a ředitelem tehdejšího Divadla bratří Mrštíků Stanislavem Mošou a začal s ním tvořit původní muzikály. Sen svatojánských nocí byl první, ale brzy následovaly další a Zdeněk Merta propadl divadlu úplně. A taky hudbě, které se zdráhá říkat vážná, ačkoliv o ní docela vážně uvažuje. O tom uvažoval i v naší Telefonotéce a současně i hrál na klavír. I když konzervatoř absolvoval varhanním koncertem.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.