Jiří Heřman, umělecký šéf Opery Národního divadla v Brně

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Snahy o její vybudování sahají hluboko do historie, až do 80. let 19. století. Byly tehdy motivovány především skutečností, že české divadlo tu nemělo stálé místo své působnosti. Návrh oné současné, jubilující budovy se začal rodit v roce 1956, vypsáním architektonické soutěže. V čele speciálního ateliéru tehdy stál ing.arch. Otakar Oplatek , na projektu se podíleli architekti Vilém Zavřel, Libuše Žáčková-Pokorná, Ivan Ruller a Boleslav Písařík. Na velmi bohatou minulost brněnské opery zavzpomínáme v několika historickými nahrávkami, které kromě jiného připomenou hlasy oblíbených sólistů.

Povídání s uměleckým šéfem opery Jiřím Heřmanem patřilo především současnosti a budoucnosti tohoto tělesa, včetně premiéry Janáčkovy Její pastorkyně, která se právě večer 2. října na scéně Janáčkova divadla uskutečnilo. Neméně zajímavá je však sama Heřmanova osobnost. Vystudoval zpěv na konzervatoři v Plzni a operní režii na pražské AMU. Renomé si získal jak komorními projekty v netradičních prostorech, tak inscenacemi na velkých operních jevištích.

Jiří Heřman |foto: Pražské Quadriennale

K těm prvním patří např. Lamenti (2004), původní scénická meditace na text F. Micieliho a hudbu Michala Nejtka, uvedená v Universálním prostoru NoD, v divadle Schlachthaustheater ve švýcarském Bernu, a na festivalu Riocenacontemporanea v brazilském Rio de Janeiro, nebo česká premiéra duchovní hry B. Brittena Curlew River (2005) v bývalém kostele Sv. Maří Magdalény na Malé Straně (České muzeum hudby) v rámci festivalu Struny podzimu. Na velkém jevišti se představil v plzeňském Divadle J. K. Tyla Saint–Saënsovým Samsonem a Dalilou (2002), Wagnerovým Bludným Holanďanem (2004), který získal Cenou Sazky a Divadelních novin, a nejnověji Gounodovým Faustem (2013). V letech 2007 – 2012 byl uměleckým šéfem opery Národního divadla. Nastudoval zde šest inscenací, které získaly mimořádný ohlas publika i kritiky – Monteverdiho Orfea, Dvořákovy opery Rusalka a Jakobín, dílo B.Martinů Hry o Marii a Brittenovu Glorianu. K jeho uměleckým počinům z poslední doby patří originální scénické zpracování Schubertovy Zimní cesty (2013) v prostoru filmového ateliéru č. 4 na pražském Barrandově, a v roce loňské a uvedení Fibichovy opery Pád Arkuna v Národním divadle v Praze.

Čtěte také: Zalistujte „katalogem“ Pražského Quadriennale, největší světové scénografické akce II

Pro Pražské Quadrienále 2015 byl jmenován komisařem pro sekci hudba a prostor. Jeho současné velmi bohaté tvůrčí kontakty s mnoha evropskými scénami jsou příslibem progresivní tváře opery i na brněnském jevišti. Věřím, že toto rozhlasové setkání minulosti a současnosti brněnské opery bude posluchačsky zajímavé. Ostatně, právě současní mladí umělci věnující se opeře jsou příjemným příslibem budoucnosti tohoto žánru.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.