Citerista Michal Müller

Tento nástroj vystudoval na konzervatoři ve Vídni, přednáší na seminářích a kurzech citerové hry, ve spolupráci s nástrojaři se podílí na technickém zdokonalení citery, ve vlastních kompozicích usiluje o rozšíření možností tohoto nástroje, hledá pro něj nové výrazové podoby v netradičních spojeních s jinými hudebníky . Zdrojem vlastní tvorby je pro něj kraj, kde se narodil a žije, českoněmecké pohraniční hory, které byly s citerou po staletí spjaté.

V Telefonotéce zahrál na nástroj historický i na moderní koncertní citeru, která byla postavena přímo pro něj.

S citerou se u nás nesetkáme v žádné hudební škole a jen při zcela ojedinělých příležitostech se objeví na koncertním pódiu. Většinový, ale mylný názor spojující citeru s německým etnikem, tomuto nástroji v minulém století značně ublížil. Po 1.světové válce Češi citeru zavrhli jako symbol „rakušáctví“, po 2.světové válce se na citeru přenesla česká trpkost vůči Němcům . S jejich poválečným vysídlením citerová hra v Čechách prakticky zanikla.

Ale ještě koncem 19.století u nás byla citera tak populární, že se jako povinný předmět vyučovala na řadě škol. Kluby citeristů vznikaly ve větších i menších městech jako projev národního vědomí a tradice. Podoby různých používaných citer jsou vyobrazeny už ve středověkém Pasionálu abatyše Kunhuty, citeru popisuje J. A. Komenský v knize Orbis pictus a historik Zikmund Winter píše o citárnících z Prahy v 15. století.