Pozvání Roberta Tamchyny přijal herec Luděk Munzar

K jeho favoritům patří Dvořák, Smetana, Janáček. "Janáčkovy Listy důvěrné a jeho milostné dopisy jsou vyjádřením obrovské lásky starého muže k mladé ženě, plné bolesti, lyriky a naděje. Jsou pro mě přímo spouštěčem slz. Janáček je mi sympatický i svým obyčejným životem, kdy musel velmi bojovat o to, aby německé rodině své manželky dokázal, že coby Čech není druhořadým člověkem) , Mahler, Martinů, Bruckner. A ještě bych přidal Bernsteina. V jeho hudbě je úžasná energie".

Luděk Munzar-při natáčení |foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

"Hrál jsem na housle a troubil jsem na fanfárku. Na sokolském sletu po válce jsem byl krajským trubačem. Po celý život jsem skoro každý večer hrál. V Národním jsem měl třeba 33 představení v měsíci. Takže si teď dopřávám koncerty a doháním hudební resty."

Luděk Munzar začínal v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové, poté vystudoval u Vítězslava Vejražky pražskou DAMU. První angažmá získal v roce 1956 v Mladé Boleslavi. Ale už po roce se objevil na jevišti Národního divadla v 70. a 80. letech patřil k těm, kdo utvářeli podobu této scény. Zde se začal věnovat i divadelní režii. Hrál také v mnoha televizních filmech a inscenacích, časem se prosadil ve filmu. V roce 1990 Luděk Munzar opustil spolu se svou ženou Janou Hlaváčovou Národní divadlo a začali jezdit po zájezdech s pořadem S vůní šminek a benzínu. V posledních letech se vrátil do televize jako průvodce televizními cykly Rozhlédni se člověče a Zpátky k pramenům. Svůj všestranný talent projevil i v knize Když jsem to slíbil o svém vztahu k létání a knize říkadel S vůní vánku po heřmánku. Jeho celoživotním koníčkem jsou letadla a automobily.