Zemřel potomek hraběcího rodu Zdeněk Sternberg. Připomeňte si jeho vzpomínání ve vltavských Osudech

Dějiny hradu, stejně jako osudy jednotlivců, jsou spojeny s jeho rozkvětem i obdobími, která přinesla velká strádání. Jen v minulém století prošly šlechtické rody přinejmenším dvěma velkými zkouškami, dvěma totalitními režimy – fašistickým a komunistickým.

Zdeněk Sternberg prožíval své dětství s osmi sourozenci. V rodině se přirozeně mluvilo různými jazyky, za nacistické okupace však tatínek rozhodl: od této chvíle se v rodině bude mluvit pouze česky, a to také platilo. Host vltavských Osudů vypráví o radostech dětského života na hradě, vzpomíná na své soukromé učitele i na svá studia na reálném gymnáziu v Praze na Smíchově, vzpomíná na okupaci i konec války, na svou pomoc emigrantům, na přerušená studia práv, na službu v armádě v nechvalně známých pomocných technických praporech i na práci v karvinských dolech. Ani prodloužení práce v hornictví mu nepřineslo klid. Stačilo vyslovit jméno Sternberg a zaměstnání bylo odmítnuto.

Útočiště našel v karlínském divadle, ale neušel pronásledování StB. A Zdeněk Sternberg i s ohledem budoucnost své rodiny nakonec emigroval do Vídně, kde se úspěšně vypracoval na druhého muže potravinářského koncernu. Od začátku devadesátých let pak spravoval rodné panství na Českém Šternberku.