Anna Zonová: „Kromě literatury žiji výtvarným uměním a vážnou hudbou“

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Když ale i druhý vlak nabral během těch 200 kilometrů zpoždění, Anna Zonová už plánovala, že si z Kolína vezme do Prahy taxi, aby stihla začátek Telefonotéky. Naštěstí to nebylo zapotřebí: elegantní Anna Zonová to vzala z Hlavního nádraží do Vinohradské 12 klusem, díky čemuž stihla předat včas hudbu na pečlivě popsaných CD a navrch vypít šálek neslazené kávy.

Kromě literatury žiji výtvarným uměním a vážnou hudbou; život mi obohacují dobré sochy, obrazy a Janáčkovo dílo. Na podobné radovánky si vydělávám psaním programů pro rozvoj obcí a přípravou žádostí o dotace. Praktická činnost mi nevadí, uspokojuje mě, když pak vidím i mou zásluhou opravené sakrální stavby nebo nové plastiky na naučné stezce; jen mě u grantů unavuje stále se stupňující, nesmyslná administrativní zátěž, na jejímž konci jsme zchváceni všichni.

Leckteré posluchače překvapilo, že Anna Zonová, věrně přebývající v moravských Sudetech a považovaná za překvapení popřevratové literatury, maturovala na stavební průmyslovce, načež vystudovala v Brně stavební fakultu.

Debutovala sbírkou povídek Červené botičky (Petrov, 2001), následoval román Za trest a za odměnu (Torst, 2004), nominovaný v roce 2005 na cenu Magnesia Litera v kategorii próza. Autorka za něj získala druhé místo v prestižní rakouské Velké ceně pro východoevropskou literaturu. V roce 2007 vydala novelu Boty a značky (Torst); další román – černá komedie Lorenz, zrady (Větrné mlýny, 2013), byl znovu nominován na cenu Magnesia Litera. Začátkem roku 2017 vyjde román Polárník, panovnice a prezident I.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.