Viktor Velek, muzikolog

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Žije v Třebíči a vyučuje na univerzitě v Ostravě, nejbližším městem je mu ale Vídeň, kde studoval a kde začal jeho zájem o tamní českou menšinu.

Ve Vídni se ví, že mě lze najít spolehlivě v některé z knihoven nad starými novinami s notebookem, do kterého si dělám poznámky. Hlavně o hudbě, ale nejen. Staré krajanské noviny jsou jedinečným zdrojem informací o vývoji hudební scény vídeňských Čechů.

Kontakty, které s vídeňskými krajanskými spolky udržoval Antonín Dvořák, zrekonstruoval do takových detailů, jako jsou programy koncertů. Vyplývá z nich, že právě vídeňští Češi uvedli některá Dvořákova americká díla v evropských premiérách. Velkova nová kniha o 150 let trvající historii Českoslovanského zpěváckého spolku Lumír se dá číst jako kronika české menšiny ve Vídni.

„Když jsem si letos na jedné vídeňské ulici všimnul plakátu na výstavu k 100. výročí úmrtí Franze Josefa I., napadlo mě, že by nebylo špatné připravit něco o úctě, jakou císaři a ostatním Habsburkům prokazovali čeští skladatelé. Takových skladeb je poměrně dost. Téma však nevyhovuje lichotivé představě o naší národní hrdosti a tudíž bývá zužováno na citát Kaiserhymne v Triumfální symfonii Bedřicha Smetany.“

Před pár lety na sebe Viktor Velek upozornil objevem originální hudby k prvnímu českému němému historickému velkofilmu Svatý Václav. Našel ji v archivu Českého rozhlasu, kde pátral po hudbě se svatováclavskou tematikou. Letos se zaměřil na Karla IV. V souvislosti s jeho 700. výročím shromáždil hudbu, ve které po staletí probíhal panovníkův „druhý“ život. Poslední letošní Telefonotéka bude ohlédnutím muzikologa, kterému tento rok přinesl také spolupráci se světoznámým Danielem Barenboimem na dokumentárním filmu o dirigentově prvním nastudování Smetanovy Mé vlasti s Vídeňskými filharmoniky.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.