Nepříjemná ústřice. Skvělý Josef Kemr v britské komedii o nečekaném vyústění jedné služební cesty

„Tak svět si jako ústřici otevřu mečem svým,“ říká jedna shakespearovská postava. Pro účetního Bundyho je svět pořádně nepříjemná ústřice. Jednoho dne je vytržen ze zaběhnutého pořádku svých dní a musí podstoupit služební cestu, na které na něj čeká řada úskalí. Režisér Josef Červinka, který si formálně nápaditý rozhlasový scénář také sám přeložil, obsadil do hlavní role smolařského účetního Josefa Kemra. Našel v něm ideálního představitele pro nesmělého antihrdinu vykolejeného z navyklé dráhy a strženého pokušením užít si jednou věci nepoznané nebo dlouho odpírané. 

Výrazným formálním prvkem Cooperovy hry je rozdělení hlavní postavy na dva hlasy. Josef Kemr se o Bundyho „dělí“ s Vlastimilem Haškem, který představuje druhý, vnitřní hlas hrdiny a říká to, co by si účetní nedovolil říct nahlas. Režisér Josef Červinka o autorově poetice říká: „Fantastika Cooperových her vychází vždycky z naprosto reálného základu, až takové banální obyčejnosti a v tom kontrastu je, řekl bych, jejich půvab.“

Josef Kemr-70.léta|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Cooperův Mervyn Bundy je jen jednou z mnoha desítek postav, které Josef Kemr v rozhlase ztvárnil. První příležitosti dostal od režiséra Přemysla Pražského, který si jedenáctiletého komparsisty všiml ve Vinohradském divadle a začal ho zvát k mikrofonu. Podobně jako na divadle nebo ve filmu i v rozhlase se Josef Kemr brzy prosadil svým nezaměnitelným projevem, rozpoznatelným už v prvních minutách. Byl skvělý v současných hrách stejně jako v klasických kusech, v komediích i dramatech. Za všechny připomeňme jeho Cervantesova i Dykova Dona Quijota, Klicperova Ptáčníka, Aloise Strunu v Hrubínově Křišťálové noci, kanovníka Rocha v šestidílné dramatizaci Vančurova Rozmarného léta, Soudce v Dürrenmattově dramatu Porucha nebo skladatele Johanna Sebastiana Bacha ve hře Mohla to být hvězdná chvíle. Hned několikrát byl obsazen do rolí obyčejných, nesmělých, často i ušlápnutých antihrdinů, kde mohl uplatnit svůj smysl pro tragikomedii, jako například ve hrách Hodiny Karla Copa, Nic lidského mi není cizí Jiřího Vilímka nebo Neznámý přítel Václava Nývlta.