Native Music 10: Traditional folk & world music Latvia
O Češích se v minulosti tradovalo rčení „co Čech to muzikant“, o Lotyších by mělo platit „co Lotyš, to zpěvák“. V Lotyšsku mají lidé zpěv v krvi. V masové míře to můžete zažít během věhlasných „Svátků písní a tanců“.
Konají se každý pátý rok a mají pevně stanovená pravidla. Uchazeči musí nejdříve uspět ve výběrových kolech lokálních, regionálních a nakonec v celostátních. Laureáti pak vystupují na Svátcích písní tanců a není jich málo. Když všichni dohromady, včetně několika tisícového sboru v hledišti, začnou společně zpívat, běhá vám z toho mráz po zádech.
Zadrnkat si na kokli
V době, kdy Lotyšsko existovalo v rámci Sovětského svazu, byly Svátky písní a tanců symbolem národní kultury, a když v roce 1991 nastala revoluce, říkali jí tam „písňová“. Po vyhlášení nezávislosti začalo lotyšské etnické hudební hnutí prožívat velikou renesanci. Ty časy pamatuje i nejznámější lotyšská skupina Ilgi, která patří k tamějším průkopníkům novodobé folkové hudby a world music.
Nejrozšířenějším lotyšským lidovým hudebním nástrojem je drnkací strunný nástroj kokle. První zmínky o hráčích na kokle jsou z 15. století.
Kokle má dutý korpus ve tvaru lichoběžníku krytý plochou ozvučnou deskou. Hráč má nástroj obvykle položen na klíně nebo na stolku. Pravou rukou rozechvívá struny a levou nežádoucí struny tlumí. Kokle má ve svém instrumentáři i skupina Pérkonvíri.
Folklór v novém
Lidové písně Lotyšska byly původně jednohlasé, později dvou až tříhlasé. V lidovém repertoáru převažují písně lyrické, jejichž nápěvy mají podobný charakter jako ruské, běloruské či ukrajinské písně. Skupina Zari navíc kombinuje akustický zvuk tradičních nástrojů s elektronickým.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
