Narozeniny Madame Courage

Formát beneficí Národního divadla je vždycky komorní a působí spíše poloimprovizovaným dojmem jakési skici než jako propracované inscenace. Tentokrát však výsledek v režii Ivana Rajmonta působí obzvláště bezprostředně. Možná díky tomu, že jde o vyprávěné divadlo, kde herečka volně vzpomíná na celý svůj život. Důležitá je i pozice Davida Prachaře, který působí jako garant představení. Posouvá a usměrňuje vyprávění, uctivě "nadhazuje" protagonistce, sarkasticky glosuje a popichuje ty, kterým je právě vhodné se zasmát (reprezentanty režimu, neúspěšné umělce a nepovedená budovatelská dílka). Třetí osobou na jevišti je Kateřina Holánová, nová členka souboru Národního divadla v Praze. Ačkoliv o jejích hereckých schopnostech vůbec nepochybuji, v této inscenaci zůstala pouhou "figurkou do počtu", která neopouští rovinu obdivného úsměvu a přitakávání. Když už ji režisér poslal na jeviště, mohl jí dát více prostoru. Vzpomínky doplňují citace z hereččiny autobiografické knihy, projekce fotografií a úryvků z filmů, v nichž Vlasta Chramostová hrála, a poněkud úsměvné dotáčky ze současnosti.

Na působivosti této nenápadné inscenace se zřejmě nejvíce podílí otevřenost vzpomínek. Vlasta Chramostová přesně balancuje mezi melancholií, sebeironií a jemným humorem za naprosté absence pýchy či patosu. Budovatelské filmy i divadelní role by jiný radši zametl do kouta, přiznání ke spolupráci se Státní bezpečností by se vůbec nemělo zmiňovat a tragická kapitola o smrti malého synka by se měla přeskočit. Ne tak u Chramostové! Jedině na pozadí těchto životních zvratů a peripetií můžeme pochopit její odvážné jednání. Ne nadarmo pojmenoval Pavel Kohout svou stať zařazenou do perfektně zpracovaného programu k inscenaci Madame Courage.

Kateřina Holánová a David Prachař - Tři životy|foto: Národní divadlo, Hana Smejkalová

Umělkyně se vyjadřuje velmi civilními prostředky adekvátně ke komornímu prostředí. Kontrastní jsou jedině romantické úryvky ze Cyrana, které se stávají leitmotivem večera i hereččiným životním krédem. Nutno připomenout, že inscenace není pouze nudným natřásáním zásluh jubilantky, jejího hereckého umění a občanského postoje. Důležitým kořením je tu humor. Nikoliv třeskutý, ale všudepřítomný, který umožňuje tolik potřebný nadhled.