Na vlnách flamenka nueva

Právě prvky arabské, turecké a židovské kultury smíchané s hudebními schopnostmi chudých Romů daly vzniknout v 19. a počátkem 20. století tomuto neobyčejně expresívnímu a jedinečnému hudebně-tanečnímu stylu.  Jeho základem je tzv. „svatá trojice“ flamenka: Kytara, zpěv a tanec.

V Andalusii je několik lokalit, které si zakládají na jedinečné regionální podobě tohoto stylu.  Flamenkový zpěv je proslulý svou expresivitou, která pramení z toho, že zpěváci v něm v minulosti vyzpívávali skutečnou bídu života i dramata mezilidských vztahů.  Velký podíl na výrazu má i spontaneita, improvizované veršování a intenzívní komunikace s publikem, které tleská a povzbuzuje hráče, tanečníky i zpěváky.

V posledních desetiletích se projevila inspirativní síla flamenka, jež dala vzniknout širšímu a modernějšímu hudebnímu proudu, který se nazývá flamenco nuevo. Zakladatelským počinem tu bylo album legendárního španělského zpěváka Camaróna de la Isla s názvem La leyenda del tiempo.  Camarón sám byl do své předčasné smrti národním idolem. Na kytaru jej doprovázel věhlasný kytarista Paco de Lucia, který se posléze proslavil po celém světě v unikátním kytarovém triu s Alem di Meolou a Johnem McLaughlinem. Camaróna později doprovázel i Pacův žák Tomatito, další flamenková legenda. Flamenco nuevo, to ovšem není jenom Camarón a jeho hudebníci, ale celá řada dalších jednotlivců a skupin, které využívají vlivu jazzu a rockové hudby, jako například skupina Radio Tarifa.