Na struně propojující osud jednotlivce s osudem celé Evropy. Divadlo Feste zkoumá vztahy mezi Východem a Západem

Divadlo Feste funguje už jedenáctým rokem. V posledních sezónách se zabydlelo v brněnském kulturním centru Industra, multifunkčním prostoru bývalých mrazíren. Na repertoáru souboru najdeme hry současných dramatiků z Česka i celé Evropy, například ze severských zemí. Všechny hry mají společného jmenovatele – zaujatost a aktivní postoj. Zaměřují se na celospolečenské a politické problémy, které nahlížejí vyhraněnou divadelní optikou. Nejnovější česko-německá inscenace v dramaturgii Divadla Feste přesto vyčnívá.

Divadlo Feste: Hals zu kurz|foto: Divadlo Feste

Podle režiséra Jiřího Honzírka má oproti ostatním titulům intimnější, poetičtější atmosféru: „Je taková křehčí, subtilnější, odkazuje k lidštějším, privátnějším věcem, v nichž nachází jakousi politiku každodennosti nás všech.“

V jedné stařeně celá Evropa

Hlavní a jedinou postavou celé hry je stará žena, která na konci svého života vzpomíná na jeho zásadní okamžiky. Nelze však jednoduše říct, že Hals zu kurz je monodrama. Žena je ztělesněna dvěma herečkami - Češkou a Němkou. Podle jedné z nich, Němky Kristiny Günther, se jedná spíše o soubor postav, o divadelní symbol ztělesňující mnoho významů: „Ona stará paní je jakousi metaforou Evropy a kultury vzpomínání, je metaforou pro celou jednu generaci.“

Z představení Hals zu kurz|foto: Divadlo Feste

Inscenace je titulkovaná, její dvojjazyčnost tedy není divákům na překážku. Postupy, s nimiž režisér zachází s použitím obou jazyků, ale nelze jednoduše popsat: „Člověk má pocit, jako by obě herečky mluvily jednou řečí, jednou divadelní řečí. Je to sice čeština a němčina, ale natolik se prolínají, natolik vycházejí jedna z druhé, jako by to byl jeden útvar,“ přibližuje Jiří Honzírek.

Kde vzal Johannes Hoffmann inspiraci?

Text hry Hals zu kurz vznikl na základě rozhovorů, které Johannes Hoffmann pořídil s nespočtem Brňanů, s nimiž mluvil o jejich rodinné historii.

Z představení Hals zu kurz|foto: Divadlo Feste

Na půdorysu osobních osudů hledal podrobnosti k tématům, která ho zajímají – otázky lidské přizpůsobivosti, hledání sebe sama a osobní přináležitosti k určitému společenství. Název (v doslovném překladu „příliš krátký krk“) vyjadřuje podle Jiřího Honzírka jakýsi pocit shrbených zad, strachu a obrany před čímsi. Nejedná se o ustálený německý idiom, jak by se mohlo zdát: „Je to jakási průchozí konstanta či dominanta celé té inscenace, existenciální pocit,“ vysvětluje.

Mezi Českem a Německem

Inscenace se ptá po podstatě evropských vztahů, hlavně těch mezi Východem a Západem. Jak česko-německé vztahy a rozdíly vnímá Kristina Günther, která vyrůstala na německé straně Krušných hor? „Pro mě to vždy bylo tak, že ve srovnání s mým mládím ve východním Německu byli Češi vždy svobodní, víc milovali svobodu – ale to byly Krušné hory, krásné, ale temné. V Brně mám od počátku pocit, že jsem doma. Rozpoznávám tam leccos z východního Německa, ale je to krásné město, otevřené, s prvky punku – to je mi blízké,“ prozrazuje v ArtCafé. 

Režisér Jiří Honzírek potvrzuje, že historie města Brna se do příprav a vzniku inscenace bezesporu otiskla: „Brno prošlo po 2. světové válce obrovskou destruktivní změnou. Co se týče kulturně-společenského prostředí, přišlo o svého kosmopolitního ducha. To, co předtím bylo plodné, vyzývající, inspirující, bylo vždy napojeno na průnik české, židovské a německé společnosti, město předtím dýchalo multikulturně. V poslední době se naštěstí i díky festivalu Meeting Brno daří podněcovat iniciativy a impulsy k tomu, aby se do Brna zase ten kosmopolitní život vrátil.“

A jaké je režisérovo shrnutí obsahu inscenace Hals zu kurz, jejího vyznění a principu propojování soukromých a společenských vzpomínek a souvislostí? „Hra zachycuje onu starší paní (za niž mluví mnoho dalších hlasů) v posledním tažení a my nevíme, jak to s ní dopadne. Stejně jako to nevíme o větších politických událostech či o našem kontinentu – zda vydrží, nebo jestli se nerozpadne.“

Celý rozhovor včetně hudebního výběru Josefa Sedloně si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé zde: