Muzicírování u Riegerů, šampaňské a Den latiny
O strachu z neznámého blízkého a odvaze k ohlížení se za vzdálenou minulostí četla Eliška Závodná v rakouském tisku. Bližší souvislosti objasní v rubrice Svět v pohybu. Stejně tak Olga Stehlíková v MeziŘádcích. S ní se na objevitelskou cestu vypravíme do sfér poezie, konkrétně do sbírky Pavla Kolmačky Život lidí, zvířat, rostlin, včel (vyd. Triáda).
Desátým dílem se uzavírá cyklus Ze Zápisků dcery Vůdce národa. S postřehy Marie Červinkové Riegerové a s celou vlasteneckou rodinou, jejím otcem Františkem Ladislavem Riegerem a dědečkem Františkem Palackým se rozloučíme částí nazvanou Domácí muzicírování. Celý cyklus je k poslechu dostupný na vltavském webu.
Jakou kadenci měly zátky vylétající z lahví šampaňského v čase první Republiky československé? To počítala Eliška Závodná a své zjištění sdělí v pořadu nazvaném Nálada ve znamení šampaňského. Společně s texty Karla Čapka a Karla Poláčka, ve kterých listoval Libor Vacek, připomíná, jak se odpočítával čas na přelomu starého a nového roku po celou dobu existence první republiky.
V ryze seriózním duchu se nese výprava Petra Šourka na akademickou půdu. Že latina je jazyk, kterým Evropané dva tisíce let zaznamenávali to nejdůležitější, čím se zrovna zabývali a že s latinským jazykem jsou historicky spjaty snad všechny obory lidské činnosti, to se snaží připomínat „Den latiny“, který každoročně na konci listopadu pořádá Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
Nejinak tomu bylo i na sklonku roku 2018. Zájemce o latinské dědictví čekalo celkem 21 přednášek z historie latiny starověké i středověké, z klasické archeologie, religionistiky, filozofie, muzikologie, astronomie... Na programu byla také hra antických deskových her či vyprávění strašidelných příběhů o vlkodlacích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.