Muži, kteří nenávidí ženy
Módní vlna švédské knižní detektivní trilogie Milenium zřejmě dosáhla svého vrcholu. Do českých kin zamířila filmová adaptace prvního dílu Muži, kteří nenávidí ženy. Americký remake už je pochopitelně ohlášen…
Za celosvětovým úspěchem trilogie (dnes již nežijícího) švédského autora Stiega Larssona stojí dílem osvěžení žánru, kdy do tradičních detektivních schémat přinesl kromě nesourodé ústřední dvojice i nové prvky, dílem zachování žánrových pravidel a klišé.
Hlavní hrdina, investigativní novinář Mikael Blomkvist (čtenáři Astrid Lindgrenové už vědí), je požádán průmyslníkem Vangerem o vyšetření čtyřicet let starého záhadného zmizení neteře Harriet.
Podezřelým může být kdokoliv z Vangerova rodinného klanu, který tu představuje smečka bohatých a znesvářených členů rodiny spojené obrovským bohatstvím i temnou minulostí.
Blomkvistovi pomáhá geniální a zároveň sociopatická hackerka Lizbeth, pro kterou je případ z doby, kdy nebyla na světě, z nějakého důvodu zajímavý. Nesourodá dvojice novinářského klaďase a punkově vyhlížejícího děvčete, jemuž nad hlavou neustále visí hrozba psychiatrické léčebny, postupně odhaluje jednotlivé indicie vedoucí k vyřešení celého případu.
Zatímco literární předloha, komplexní šestisetstránkový román, obsahuje množství významových rovin i paralelních dějů, ve filmové adaptaci se tvůrci soustředí pouze na detektivní linii příběhu.
Samotná volba formátu celovečerního filmu se nejeví jako nejšťastnější – Mužům, kteří nenávidí ženy by více slušela TV minisérie nebo úsporný seriál, v němž by byl prostor i čas rozehrát jednotlivé vrstvy.
Takto se ve stopáži 152 minut podařilo vystřihnout poněkud úmornou detektivku slušného televizního standardu s výraznými popkulturními přesahy, v níž se zase po dlouhé době na plátně kouří.
Obvyklé devizy severských filmů, syrová a chladná atmosféra a polární smysl pro humor se tu uplatňují jen zčásti. Pátrání po vrahovi Harriet, odehrávající se v zimě na odlehlém ostrově, probíhá zprvu v pomalém, vláčném tempu. Slibně budovaná tísnivá nálada však se zrychlujícím se vyprávěním směřuje k žánrovým formalitám a banalitě.
Způsob, jakým se Mikael a Lizbeth díky moderním informačním technologiím doberou pravdy, už vytěžily odpolední kriminalistické seriály. Strašlivé rodinné tajemství, kterého se přitom dopátrají, je zase hodné večerní detektivky na TV Prima.
Zásadní rozdíly ve vnějším projevu i vnitřním uspořádání obou hlavních postav jsou atraktivní jen na první pohled. Při bližším zkoumání je Mikael unavený a překvapivě pasivní bojovník za pravdu. Liz se vším tím tetováním, černým makeupem a agresivitou působí jako afektovaná komiksová figurka (ke kterémužto žánru ostatně další díly trilogie směřují).
S blížícím se rozuzlením čtyřicet let starého případu Henrrietina zmizení se navíc tragicky množí logické a motivické trhliny. Množství nezodpovězených otázek tak celý příběh ještě více posouvá za hranice reality. Jak je možné, že investigativní novinář neumí pracovat s informacemi? Jak mohla šestnáctiletá dívka vyřešit dvacet let staré vraždy?
Pokud by na Muže narazil nespavec v deset hodin večer v televizním programu, mohl by to být lehce vzrušující způsob, jakým zabít zbytek večera. Proč se však kvůli nim vypravit do kina, je otázka. Tam je nejspíš ocení jen případní nadšení čtenáři předlohy, odrostlí vyznavači emo stylu nebo naštvané dívky do dvaceti let.
Související odkazy: ČSFD, IMDB, oficiální stránka filmu
Muži, kteří nenávidí ženy
Thriller/krimi, Švédsko/Dánsko/Německo/Norsko, 2009, 152 min.
Česká premiéra 1. 7. 2010
Režie: Niels Arden Oplev, hrají: Michael Nyqvist, Noomi Rapace, Lena Endre, Ingvar Hirdwall, Björn Granath, Annika Hallin, Michalis Koutsogiannakis
Nejposlouchanější
-
Jacques Cazotte: Zamilovaný ďábel. Ivan Trojan jako šlechtic, který si zahrává s temnými silami
-
Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
-
Thomas Bernhard: Prezident. Nekonečná samomluva mocných
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka