"Mrzák" z Celetné
Patříte-li mezi pravidelné návštěvníky divadelních scén, pak vám poslední dobou asi neunikl zvýšený zájem našich dramaturgů o irské hry. Na půdě Stavovského divadla jste se mohli setkat hned se dvěma zpracováními textů Connora McPhersona ("Na miskách vah" a "Na cestě duchů"), Divadlo v Řeznické a Činoherní klub obrátily svou pozornost k populárnímu Martinu McDonaghovi. Do irských chalup české publikum přivádí i režisér Jakub Špalek v Celetné. Od počátku listopadu je na repertoáru divadla tragikomedie Mrzák inishmaanský výše zmíněného Martina McDonagha.
Dvaatřicetiletý kontroverzní autor je řazen mezi nejúspěšnější irské dramatiky. Přestože je původem Ir, narodil se a žije v Londýně. Do kontaktu s irskou realitou přišel během svých prázdninových pobytů na západu země, a to mu dovoluje zaujmout vůči Irsku pozici "spřízněného pozorovatele zvenčí". McDonagh se vrací do typicky irského venkovského prostředí, ale neukazuje nám teskně melancholický svět zastrčených chaloupek, v nichž žijí sice prostí, ale spravedliví lidé. Jeho Irsko je drsným, krutě otevřeným světem, v němž děti usilují o životy svých rodičů, bratři si navzájem zabíjí svá milovaná zvířata a mrzák nikdy není člověkem, je jen tím mrzákem. Stereotyp ubohého, bůhvíkým utlačovaného Ira, který zatížil národní literaturu na dlouhá léta, se rozpadá pod McDonaghovým náporem cynického smíchu. V jeho hrách se samotní Irové hodnotí sebeironickým zesměšňováním: "Tak to asi v Irsku nemůže být zas tolik zle, když sem jezdí Američani točit filmy!?"
Hra Mrzák inishmaanský se naoko filmem zaobírá. Co se stane, když do zapadlé vesnice přijedou filmaři až z Ameriky? Co vzejde ze vzpoury mrzáka Billyho, jenž se vypraví za velkou louži dobýt filmové plátno? Ve skutečnosti je ale "Mrzák" hrou o Irsku, která tvrdou sebereflexí boří staré mýty. Režie ponechala tíhu tématu na hercích a příběh pouze zarámovala krátkými filmovými dotáčkami a tanečními čísly navozujícími atmosféru doby první poloviny minulého století. V hereckém výrazu dominuje nadhled a ironie, které vykukují i zpoza těch nejvážnějších a nejdojímavějších scén.
Mrzák Billy Václava Jakoubka upoutá precizně zvládnutým projevem chlapcova fyzického handicapu. Bohužel divákova pozornost se tak soustředí spíše na námahu, s jakou esovitě pokroucené tělo zdolává prostor, než na samotný příběh. Je ovšem nutné přiznat, že už text nedává herci velkou možnost rozvíjet vnitřní svět postavy. Ta je totiž především nástrojem odhalujícím charakter ostatních svérázných postaviček. Billyho pěstounky Kate a Eileen (Jitka Nerudová, Eva Elsnerová), jsou milující, ale prapodivné stařenky, jejichž malé úchylky - posedlost bonbóny či rozprávění si s kameny - vyvolávají u okolí pouze posměch. Helena Markéty Coufalové, mladá a hezká dívka, ukrývá svá slabá místa pod tvrdou slupku, za nekonečný příval sprostých slov a pádnou ruku, jež nejčastěji dopadá na hlavu jejího dětsky naivního a slabošského bratra Bartleyho (Petr Lněnička).
Hra klade do protikladu fyzické mrzáctví Billyho a duševní mrzkost Johnny Pateena Mika (Tomáš Karger). Tento nabubřelý, narcistický chlapík, se sklonem k vydírání, nahrazuje vesnici nedostatek tiskových zpráv a chápe se úlohy jakýchsi živých novin. Za své "zaručeně úžasné zprávy" si vyžaduje patřičnou odměnu v naturáliích, a to bez ohledu na to, zda je vůbec někdo chce slyšet. Přesto se tento muž, jenž se už léta bezvýsledně pokouší upít svou matku (Bořivoj Navrátil!) k smrti, ukáže v závěru jako nejlidštější tvor ze všech. Nepochybuji však, že i tento sentimentální vtípek je jen dalším McDonaghovým uštěpačným tahem.
U McDonagha si nemůžete být vůbec ničím jisti. Autor stále vytahuje z rukávu ironická esa, kterými přebíjí stereotypně jasnou strukturu hry. Činí tak s obrovským nadhledem a černým humorem, jenž vás přinutí se smát, přestože cítíte nepříjemné mravenčení v zádech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
